Hledám dívku z autobusu do Brna

Star Wars 3

Jestli nejste skalní fandové, po zhlédnutí třetí epizody Star Wars nepropadnete. Včera jsme s Mady, Evou, Brauzrem, Emilem a Židem čekali do půlnoci na veřejnou premiéru Star Wars Episode III: Revenge of the Sith (Hvězdné války Epizoda 3: Pomsta Sithů), a možná bychom udělali líp, kdybychom se z Corte di Angelo přesunuli místo Village Cinemas někam do hospody.

Řád rytířů Jedi se změnil v bandu ne nepodobnou KDU-ČSL a Mistr Youda používal bílou magii (aka Sílu) i na otvírání dveří od hajzliku. Příběh by se dal shrnout do jedné textovky, a tak se nedivte, až se budete v kině dvě a půl hodiny nudit při záběrech na přebujelé intro k nějaké počítačové hře, která matně připomíná staré dobré epizody Star Wars.

Trochu zajímavé to bylo až od okamžiku, kdy spolu bojovali Skywalker a 0B1, jenže to už byl vpodstatě konec. Pokud jste už všechny epizody viděli a čekáte na trojku jen jako na kamínek, který lehce zapadne do mozaiky, čeká vás jedno jediné překvapení. Luke, který je v dalších epizodách vydáván za Skywalkerova syna dost možná jeho synem není — ale nechci vás o to překvapení připravit. Je to totiž v celých Star Wars Episode III jediný světlý okamžik.

Třemi slovy: Je to sračka. ¶

Á propos! Cinema Villages pustili Star Wars ve všech sálech zároveň, což znamenalo, že také zároveň skončily a my pak tvrdli dvacet minut ve frontě na jediné úzké eskalátory jedoucí dolů. Jestli znáte někoho v Reflexu, vzkažte jim, že tohle je dobrý tip pro rubriku Never more.

Pohled odjinud: But Revenge of the Sith is still crap. (Stephanie Zacharek: Same old Sith. Salon.com) Nicméně, jak jste už asi pochopili, Pomstu Sithů vám doporučuji a jsem docela dojat. (František Fuka: FFFILM recenzuje Star Wars Epizodu III. Novinky.cz)

Andělská odysea: My jsme přeci taky Mistři

Močili na náš dům právě ve chvíli, kdy jsem se Singrem vycházel ze dveří. Alkohol z nich byl cítit na pár kroků a pohled jejich očí říkal: Co čumíš, šmejde! Uhni, nebo jednu schytáš.

Jeden měl u pasu uvázanou českou vlajku jako zástěru na vaření a druhému se na obličeji rýsovala rozmazaná trikolóra. Něco mě nutilo dívat se zpříma do očí tomu s čírem na hlavě. Bál jsem se, aby třeba nenakopli Singra.

Minuli nás bez povšimnutí a krok za mými zády skopali prázdné popelnice.

Vždyť my jsme přeci taky Mistři, pomyslel jsem si. ¶

Zpívání v dešti

I’m singin’ in the rain

Just singin’ in the rain,

What a glorious feeling,

And I’m happy again.

I’m laughing at clouds

So dark, up above,

The sun’s in my heart

And I’m ready for love.

(Frank Sinatra: I’m singin’ in the rain)

Venku pršelo a těch posledních pár metrů mezi Arbesovým náměstím a Andělem jela tramvaj snad čtvrt hodiny. Lidi se netrpělivě cpali ke dveřím a neuroticky mačkali tlačítka k otevření dveří.

Konečně jsme zastavili a tlačící se dav mě vystrčil ze dveří tak, že jsem na chodník musel skočit už z druhého schodu. Po doskoku jsem udělal ještě dva podobné dlouhé taneční skoky, lehce jsem zaklonil hlavu a nechal kapky deště dopadat na zavřená oční víčka. Rozpřáhnul jsem ruce a zatočil se: I’m singin’ in the rain… ¶

Zemřeš

V Brně mají svého Basquiata, který jim pod pseudonymem Timo píše zjitřené texty po zdech. Po Praze chodí pro změnu filosof. Dle všeho existencialista.

Kdo jiný by mohl na zeď v Chotkových sadech napsat velký nápis: ZEMŘEŠ.

Jenom tak, velkými stříbrnými písmeny, bez vykřičníku. Žádný pomatený výkřik pouličního kazatele. Spíš to vypadá jako stoické konstatování.

ZEMŘEŠ

Rád si cestou do práce zajedu, i když je to delší, abych se na ten nápis mohl podívat. Je to příjemný pocit vydat se do nového dne s uklidňujícím vědomím, že zemřu. To se pak na mě práci může valit sto tisíc stresů, a stejně mě to nerozhází. Vždycky stačí vzpomenout si, že zemřu. Že mí kolegové a nadřízení zemřou. Majitel firmy zemře. I zákazníci zemřou. I vy zemřete.

Velmi pravděpodobně ne dnes, ne zítra. Ale jednou, jednou určitě. ¶

Doporučuji: Já mám jasný smysl života, prohlásil Pianista do telefonního sluchátka, Chci umřít. (Páteční zamyšlení v podání Pianisty Czech Chic za Vodou)

Singr je hvězda

Kde to jenom bylo… Aha! Tady: Mady se už párkrát na svém deníčku nechala unášet pomíjivým pocitem pozemské slávy. Pravdou ale je, že největší hvězda je v naší rodině Singr. Náš pes.

Každou chvíli nás někdo venku zastaví a chce si povídat o Singrovi. My s Mady pak jen pokorně plníme roli podpůrného týmu naší stár. Nedávno mi dokonce jedna žena tvrdila, že Singra viděla v televizi.

Singr byl v televizi? ptá se mě překvapeně Mady. No jasně, v reality show, směju se na ní kulišácky. Džísys, v jaký? Ještě chvilku ji budu škádlit: No přeci v tý seznamovací. A myslím, že už ví: V seznamovací? přivřela jedno oko a směje se, jako by zase říkala I ty můj ťunťo, co si to na mě zase vymýšlíš.. Tak už musím s pravdou ven: Chcete mě. ¶

Pod ten strom já nevlezu

Nemůže být nic snazšího, než věnovat čtvrthodinku chůze z Anděla k Petřínu, vyhlédnout si na svahu pěknou rozkvetlou jabloň, obejmout se: Miluju Tě, Mady, přihmouřit oči a políbit se.

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

(Karel Hynek Mácha: Máj)

No, my se s Mady sešli u vlaku, navštívili jsme po dlouhé době mou mamku, vyzvedli piknikový koš a zajeli jsme do Jysku v Galerii Butovice koupit stůl se čtyřmi židlemi. Už nemusím u počítače a u jídla sedět na kýbli převráceném dnem vzhůru. Jade měla pravdu: kdo má židli, bydlí.

Abychom ale udělali tradici za dost, večer při venčení Singra jsme na nábřeží vyhlíželi rozkvetlé stromy. Hele, Mady, ukazuju na stromek asi metr pade a táhnu ji s sebou. Ne, tam já nevlezu, vzpírá se rezolutně, vždyť je to uprostřed keřů, určitě je tam spousta hovínek a ten stromek je chudák ještě menší než ty.

A tak ani letos jsem na prvního máje nepolíbil milou na Petříně pod rozkvetlým stromem. Je mi jen slabou útěchou, že poprvé bych tam měl s kým jít. A koneckonců jsme se líbali. Pár metrů od kolony aut na městském okruhu pod odkvétajícím jírovcem. Za půl roku si pod něj dojdu pro kaštany, Mady. ¶

Nasranej

There are some 9 million blogs out there, with 40,000 new ones popping up each day. Some discuss poetry, others constitutional law. And, yes, many are plain silly. Mommy tells me it may rain today. Oh Yucky Dee Doo, reads one April Posting. (Stephen Baker, Heather Green: Blogs Will Change Your Business. BusinessWeek)

Proč nespíš?! vyštěkl jsem v noci k Mady, která se převalovala a zírala do tmy. Ona za to nemohla, prostě jsem nemohl spát. Vždycky, když jsem zavřel oči, zdálo se mi, něco o penězích. Zaplatit nájem, zaplatit instalaci internetu, zaplatit elektriku za tři měsíce, zaplatit, zaplatit, zaplatit. Obvyklé praktiky lucidního snění nepomáhaly. Za chvíli se mi zase do snu vrátilo domácí účetnictví. Ještě v únoru jsem rozhazoval peníze na všechny strany, teď musím přemýšlet, jestli můžu jít odpoledne na kafe. Mám otevřít okno, Mady?

Ráno jsme vstávali až v půl jedenácté. Sice jsem proloupl oči už v osm, ale řekl jsem si, že svět se nezboří a doháněl jsem, co jsem v noci nestihl naspat. V půl jedenácté jsem se probudil nasranej. Bylo to o to horší, že jsem si uvědomoval, že moje nasranost nemá reálný opodstatnění, a tak jsem se snažil nasranost maskovat veselostí.

Bouchnul jsem až v tramvaji, kde mě kontrolovali deset sekund po sobě dva revizoři. Už mě kontroloval váš kolega, pane. … Ano, ukážu vám jízdenku ještě jednou, ale nejdřív mně ukažte svůj revizorský průkaz. … Ukažte mi ho pořádně, ať vidím číslo. Ukažte mi ještě odznak, ať můžu čísla srovnat. A ještě mi ukažte pořádně ten průkaz, ať se kouknu na fotku. … Dobře, jste to vy. Až vystoupím, budu si na vás stěžovat, a teď vám ukážu svoji čtvrtletní jízdenku. Prostě jsem byl na ránu. Teda, já tě poprvý vidim rozzlobenýho, =M=. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.