Hledám dívku z autobusu do Brna

Mecheche

Naklonil se ke mně a s výrazem znalce bručel: To je koc! Asi je tu sama. Hned bych do ní šel. …bych mezi námi rád přivítal ministryni informatiky… Co blbneš, vole, to je Bérová. …ještě má tak půl roku, rok. Hele, viděli jste ji? Měla na nás prej půl hodiny, ale člověk by řek, že se tu dobře baví. Tak nenuceně bych se chtěl umět tvářit. Šikovná dcérečka, jen co je pravda. Je to koc, i když je to ministryně.

Neviděli jste Štěpánka? Dluží mi deset tisíc… Seděl u kavárenského stolku na střešní terase. Támhle balí ňákou babu. — Tyvoe, ne, já se po- To je Bakičová. Tahle?

No, a jak jsem byl v tom rádiu, tak ty dva se tam samozřejmě spolu strašně dlouho vykecávali a— Já myslel, že spolu kdysi i chodili, ne? —to samořejmě. Ale jak ta ztloustla. Neni jen těhotná? Taky si říkám. Ale víš co by to bylo za faux pas, kdybych zeptal a ona by řekla, že ne? Ahoj, kluci, o čem se tu bavíte? O fotbale?

Á hele! Fluktuant, =M=. Dobrý večer. Vy teď teda pracujete pro Láďu? Kdepak, už měsíc pro Marka. A co na to říká Petr? Coby, se ho zeptejte, někde tu bude… No, nic ve zlym. Až vás to u Marka přestane bavit, tak se ozvěte. Tak aspoň, že tak.

(Odposlechnuto. Samozřejmě nechtěně.) ¶

Profláknutý

Vaše jméno mi něco říká, prohlížel si mě rentgenovýma očima a v ruce otáčel vizitku s mým jménem. Možná z doby, kdy jsem byl ředitel. (Šel jsem do toho opravdu s odkrytým hledím.) A to bylo kdy? (Že by si opravdu nepamatoval?) Od června do srpna? Eh, tak to šlo opravdu rychle.

Tak mě napadá, nemohl si mě přecijen pamatovat odjinud? ¶

Rada od přespolních

Zdravím vás, dobrý den, po dlouhém špízování korespondence mezi šéfem a člověkem, za kterým jsme měli vyrazit do Brna, jsem vzal do ruky telefon: Nerad bych, abyste si to vyložil jako neslušnost, ale do restaurace, kterou jste pro naše setkání vybral, mě prostě nedostanete. Pochopte přeci, že nejedu přes celou republiku, abych si nakonec sednul někam, kde místo kafe servírují Alfredo.

Hlas na druhé straně byl mým důvodem pro přeložení místa schůzky pobavený: Já už tam sice zamluvil místo, ale hned se nabídl, že dojde rezervovat místo jinam. Byl jsem rychlejší. Už jsem do Solidní nejistoty volal. Och, to já si samozřejmě rád nechám poradit od přespolních. ¶

Do Brna a zase zpátky

Výlet do Brna jsem považoval za příjemné zpestření pracovního týdne. Ale to jsem ještě netušil, že abych mohl jet, budu muset přes noc napsat kapitolu do knihy, kterou jsme coby propagaci vybarterovali za to, že pan nakladatel bude moci pár týdnů bezplatně využít našich služeb. Někdo holt umí obchodovat.

Jelikož jsem nemohl zaspat, mohl jsem s pobavením sledovat šéfa, an se mi omlouvá za zpoždění. Vzápětí jsme předvedli skupince Finů, kteří se pohodlně rozložili na pohodlných místech „letadlového“ vozu vlaku EC 135 Vyšehrad se stolečkem a spoustou místa na nohy, k čemu je dobré si do přecpaného vlaku koupit místenku.

Ještě bych moh zavolat Petře, šéf měl narozdíl ode mě téměř v celé délce koridoru signál. Já tomu Tomášovi radši zavolám ještě jednou. Mně volal jen Honza, že si omylem vymazal schránku s poštou — řekl to vážně kouzelně:Mazali jsme staré maily, a omylem jsme zabrousili až do dneška. Chvíli jsem myslel, že mu ta funkce leze… Ale ono je vážně možný, že jich u toho bylo víc, hájil Honzu šéf, čímž tomu nasadil korunu. Ale né, Honza dostal novej počítač, tak mu možná zálohovali soubory. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.