Hledám dívku z autobusu do Brna

Skutečný život je někde tam venku
Pondělí, 28. listopadu 2005

Přenositelnost reklam

=M=
Tyjo, oni už dělaj reklamu na mobilní přenositelnost.
Mady
Ale to přeci není na přenositelnost, ty ťunťo.
=M=
A na co jinýho. Vždyť ty lidi pořád někam přenášej čísla.
Mady
To je na volný minuty.
=M=
To jako, že si můžou přenýst volný minuty?
Mady
Ale ne. Prostě, že jich maj tolik, že už nevěděj, co s nima.
=M=
A tak je přenášej?
Mady
Nikam je nepřenášej. Sou prostě všude.
=M=
Hmm, tak to zas tak dobrá reklama neni.
Mady
Na přenositelnost by byla lepší, to máš pravdu. Na volnej čas je lepší ten Batman od Eurotelu.
=M=
To je reklama?
Mady
A co by to bylo?
=M=
Myslel jsem, že je to upoutávka na film.
Mady
Na jakej?
=M=
Na Batmana.
Mady
A proč by tam byl ten Eurotel?
=M=
Já si ho nevšim. ¶
Pondělí, 14. listopadu 2005

On the Usability of a Fish

Myslela jsem, že ryby nemáš rád, diví se Mady, když jí chválím večeři. Já ryby rád mám, ale nerad je jím. Chápete? To jako, že máš ryby rád podobně jako třeba děti a psy? Ftipná, ftipná, ftipná. No, to taky, ale ryby mi navíc ještě chutnaj. U dětí a psů jsem to zatím nemohl posoudit.

Mám ryby rád, rád bych jedl rybu aspoň jednou týdně. Ne, nechtěl bych dopadnout ani jako michelští tovaryši, kteří si počátkem dvacátého století stěžovali, že by chtěli k obědu více masa a méně ryb (dostávali je až třikrát týdně), a ani bych nechtěl sníst 70 kilo ryb ročně jako sušižrouti z Japonska. Prostě bych rád jedl ryby, ale nejde to. Rozumíte? Nejde.

A proč to nejde? Protože se nerad piplám s hledáním kostiček. Zatímco ostatní už jsou dávno po jídle, já mám před sebou na talíři strašlivej maglajz, jak se snažím i to nejmenší sousto prohlédnout a otestovat na výskyt kůstky, než ho pozřu. Ve výsledku mi ta ryba už ani nechutná, protože ji jím povětšinou za studena, lhostejno při jaké teplotě mi ji servírovali. A co teprve energetický výdaj ve srovnáním minimální energie, kterou ryby poskytují mému tělu!

A nic s tím nespraví ani obvyklý argument: ale v téhle rybě žádný kosti nejsou, protože to pak musím být ještě o to víc obezřetný, jelikož mně se jako napotvoru určitě aspoň jedna na talíř zatoulá. To si děláš legraci, ty sis tam tu kost musel hodit. Podívej, nikdo jiný tam kost neměl! nebo Vždyť to ani žádná kost není.

A tak jsme dneska k obědu měli rybu zase po dlouhé době: Podívej, Mady, já tu mám kost, tahám si ze zubů něco tvrdého. A jak se raduju, že jsem se nezadávil, najednou mi zaskočí, zrudnu, kuckám a do očí se mi vlijou slzy. Co blbneš?

Byla tam ještě jedna. ¶

Pro Alloru a spol.: K použitelnosti ryby

Neděle, 6. listopadu 2005

Ani mouše by neublížila

Neměli bysme tady tý mouše nechávat nějaký jídlo? Už nějakou dobu nám po obýváku poletuje moucha a Mady má strach, že strádá. Nojo, ale co taková moucha žere?

Podle Wikipedie moucha přijímá jen tekutou stravu. Pokud narazí na pevnou, rozpustí ji ve vlastních slinách. Kromě toho se živí vlastními zvratky.

Tak myslím, Mady, že mouchu krmit radši nebudem. ¶

Je to dobrá zpráva pro tradičního amerického muže. Metrosexuál je mrtev: Ať žije übersexuál. (Guardian)

Sobota, 5. listopadu 2005

Vy jste to víno ukradli!

Pět minut před půlnocí jsme si s Brauzrem řekli, že než odejdem, dáme si na Centrum ještě dvojku vína. Bude to sto dvacet korun, pánové. Brauzr se nejdřív podíval na mě, pak na servírku, zasmál se a haleká: Tak já si mám na párty platit dvojku vína? To si ho radši nechte.

Jenže slina byla silnější, a tak mě Brauzr dokopal, aby si šel stěžovat přímo Ondrovi Tomkovi. Aha, no to se s ní nehádejte, já tam mám na kase osm stovek na osobní útratu, tak jí řekněte, ať mi to vaše víno připíše na účet.

Vrátili jsme se k baru a řekli barmanovi, jak se věc má, a dostali jsme sklenice zpět.

Bude to sto dvacet korun, mává nám před ksichtem naštvaná servírka. Kdepak slečno, to víno platí pan Tomek, nedal se Brauzr a ukazuje na postavy za námi. Ale servírka se taky nechtěla vzdát: Vy jste to víno ukradli! Hned u nás stál vyhazovač, odebral nám sklenice a jejich obsah vylil do dřezu. ¶

Aside: Ondra nám obratem objednal víno další, ale mně se jen potvrdilo, že Jet Set je přesně ten podnik, kam bych si sám od sebe nezašel. Jo, a to mně připomíná, měl bych se Tomkovi ozvat a domluvit se, kdy mu pozvání na víno oplatím.

Přiveďte mi jakýhokoli ředitele

Když už většina soudných lidí opustila party, ohlásili se Brauzr s Emčou. My už tu jednou byli, ale bylo plno, nikde jsme tě neviděli a nechtěli nás pustit dovnitř. A opravdu, na seznamu hostí bylo u mého jména ručně dopsáno + 2 (VyVedení).

Když se dovnitř tlačili poprvé, Emil nevydržel ponížení, že ho nikdo nepozval a dožadoval se vstupu: Přiveďte mi jakýhokoli ředitele, a bude to muj kámoš! A to je myslím nejzávažnější nedorozumění, které se táhlo celým večerem. Nějaké ty celebrity a ředitele známe všichni. Jenže to nejdůležitější je nenasrat hostesky, servírky a vyhazovače.

…ale o tom třeba zase později. ¶

Úterý, 1. listopadu 2005

Paroubkovy holki

Jak se píše na serveru Aktuálně.cz, do smíchovského restaurantu JetSet přišla včera večer řada známých a vlivných lidí a samozřejmě i já s Emčou a Brauzrem. Jelikož jsem se cestou z práce stavoval v samošce pro psí žrádlo, dorazil jsem na párty ke spuštění Aktuálně asi až po půlhodině. Těšil jsem se, že propásnu úvodní proslovy, ale přišel jsem právě v okamžiku, kdy do záběru kamer vstoupil starosta Quimby. Naštěstí mě zachránil telefonát od Jirky Pallase, během kterého se stihli za mikrofónem mihnout i Topolánek a Cyrda, takže jsem si vyslech až cancy od Jáhna (nečti jáhen, čti ján).

Ještě sice mluvili Langerová (čti Aneta) a Železný (čti atlet), ale oba asi proslov opsali ze stejné webové stránky (Já nejsem žádnej řečník, takže to vezmem hopem…). To už se mi u dveří v nacpaným JetSetu nelíbilo a přemýšlel jsem, jestli má smysl cpát se dál dovnitř, nebo jestli se mám otočit a zamířit domů na karbanátky. Měl jsem udělat to druhé.

Potkal jsem bývalého šéfa — a pak jsem jich potkal ještě několik. Potkal jsem i Edlmuže, se kterým jsme utekli před skupinou Paroubkovy holki do lobby. Jenže to nám samozřejmě nebylo nic platné, protože jen co Paroubkovy holki odložily šmitec, nacpaly se na sofa přímo proti nám.

Edl
Vidíš, jak na tebe nadrženě koukaj?
=M=
To nekoukaj na mě, koukaj na tebe.
Edl
No, to ne, se podívej, jak olizuje tu vidličku. Úplně tě svlíká pohledem.
=M=
To nesvlíká mě, to svlíká tebe.
Edl
To teda ledaže by dost šilhala. Ta si tě vyhlídla.
=M=
Ne, ne. Na mě koukat přeci nemůže, mě doma čeká Mady.
Edl
Když tak nad tim uvažuju, ona opravdu asi kouká na mě.

(to be continued...) ¶

Tento weblog je tvořen pomocí
            redakčního systému Bloguje.cz
Prostor na webu poskytuje NetHost
Odkazy na deníkové záznamy ve formátu RSS 0.91
Odkazy na RSS deníčků, které čte =M=
iDot
Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.