Vždycky jsem si myslel, že horší než Segafredo je už jen Alfredo, a Alfredo přeci neni kafe. Jenže to jsem nevěděl, že může být ještě hůř.
U firemního presovače obvykle stojí červená piksla se Segafredem. Chápal jsem to jako forcing design. Hugh Grant prostě nechce, abysme v práci popíjeli kafe,
říkal jsem si a Segafredo jsem si dělal velmi slabé a zalíval ho třetinkou mléka. To se pak dalo.
Jednoho dne jsem červenou piksličku otevřel, ale kafe v ní nebylo.
Druhý den taky ne. — Ani třetí den. — Čtvrtý den a … nic. — Až pátého dne se to stalo: Vedle presovače se objevil pytlíček s nápisem ARO. ¶
Když mě Brauzr přesvědčoval, že bychom rukopis k mé knize postavené na motivech deníčku měli nabídnout reklamnímu průmyslu pro product placement, klepal jsem si na čelo: Prosimtě, kdo by to asi chtěl koupit? Copak já píšu o nějaký technice, autech nebo tak něčem?
Smál se a na celou Karmelitskou křičel: Neblázni, ukážeš to v Illy, a oni ti za to položej aspoň padesát tisíc na dřevo. Prostě vždycky, když budou tví hrdinové pít kafe, bude to Illy. Vydělá to víc, než autorský honoráře. A když to nekoupí Illy, skočí po tom Lavazza, d’Oro, nebo to prostě střelíš Segafredu, Alfredu nebo Jakobsu.
Nikdy! ¶
Naši psi (Bobša a Tripod) mají novou přezdívku. Až někdy uslyšíte volání: Jde Seven!
vězte, že to jdou oni dva. Po několika pokusech se Šmudlou, Čumáčkem, Prdem, Chlupem, Šmudliprdem, Prdimužem, Kocourem, Singrem a obdobnými jmény pro Bobšu jsme zjistili, že Seven je jediné jméno, na které tihle dva slyší.
(Zlé jazyky tvrdí, že přezdívka je odvozena od součtu jejich nohou — Bobša 4 + Tripod 3. Ale nenechte se zmást. Přezdívka byla utvořena stejným slovotvorným postupem jako Mady. Totiž jazykovou ekonomií motivovaným zkracováním.) ¶