Hledám dívku z autobusu do Brna

Ježiši Kriste! Doprdele!

V té době jsme v kostele seděli už tři čtvrtě hodiny. Orchestr měl naladěno, zpěváci stáli na svých místech a dirigent vykukoval zpoza závěsu, jestli může všechno začít… Celý kostel se zklidnil a bylo takové ticho, že byste mohli slyšet šelest andělských křídel—

Ježiši Kriste! Doprdele!

Ozvalo se od zvukařského pultu. Ježiši Kriste! znělo na celý kostel, to druhé zvolání už jsme nejspíš slyšeli jen v předních lavicích.

Zvukaři trávili poslední hodinu zapojováním aparatury a škrábáním mikrofonů, a pak jim pár vteřin před prvním taktem opozdilý zpěvák cestou vykopnul dráty.

Rybova Česká mše vánoční mohla být jakkoli skvělá, ale já si z celé té hodiny budu pamatovat jen toho zvukaře. A pak že v kostele není veselo.¶

Slíznout Smetanu

A takhle narvaný je to pokaždý? zeptala se zachovalá a milá Rakušanka, kterou jsem zvednul ze svého místa u okénka. Jasně, proč myslíte, že bych si kupoval místenku, říkám. Hmm, zamyslela se, cestou do Prahy jsem ale jela v poloprázdném vlaku.

Mezinárodní vlaky mezi Prahou a Brnem jsou plné vždycky. Buď jimi jedou turisti z Německa do Rakouska (Maďarska), nebo zpátky. Tu a tam někdo vystoupí nebo nastoupí v Praze a zbytek míst obsadí pendláci mezi Prahou a Brnem. Soudný lidi jezdí autobusem. Je levnější a neberou lidi ke stání. Jenže v autobuse si nenatáhnu nohy, nepřipojim notebook do elektriky, nemůžu se procházet, nemaj tam … mám vlaky rád.

A v kolik jste jela? Jestli v půl čtvrtý z jižního, tak to jste— Ani mě to nenechala doříct: Takovým starým špinavým vlakem. Bála jsem se něčeho dotknout.

Abyste věděli, tak nejradši mám vlaky německý. Klimatizace, čisto a tak. Jen mi vadí, že tu a tam sedí třeba ve vedlejším oddílu parta opilých mladíků, kteří mají na tričkách obscénní výjevy a už od Hřenska se chodí ptát, jestli mu vyhulíte, nebo jestli už je to Praha. Pivo by mělo zdražit na tři eura, jinak tu stag-parties budeme mít napořád.

Nojo, tak to jste slízla Smetanu.

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.