Hledám dívku z autobusu do Brna

Žilina

Když v nádherně opraveném centru města zvednete oči k obloze, uvidíte zasněžené vrcholky hor. Připadal jsem si v Žilině jako v Salzburgu. Žilina má ale oproti rakouské perle jednu podstatnou přednost. Pokaždé, když jsem z bankomatu vybral tisícovku, přišla mi potvrzující smska na částku 827 korun českých.

Těšil jsem se, že během necelých pěti dnů konečně důkladně ochutnám slovenské značky piva. Slovenské pivo je vyhlášené svou kvalitou dokonce až v Číně. Po letmém pohledu na cedule nad hospodami na Mariánském náměstí mi ale bylo jasné, že v centru města si místní pivo nedám. Všude jen Plzeň, Černá Hora, Starobrno, a moji milí hostitelé se rozhodli, že mě zavedou Trattorie, kde se čepuje Staroprdel.

Je to paradoxní. Strávíte pět a půl hodiny ve vlaku, a když z něj vystoupíte, natočí vám pivo, které se vaří naproti domu, kde bydlíte.

A tak jsem se naučil pít Leffe Bruin.

Kromě holandského piva jsem se v Žilině také naučil pít italskou směs jihoamerických káv Costadoro. Uvaří vám ji v úžasně stylově zařízené kavárně Mane Caffee. Kromě nejlepšího kafe, jaké jsem kdy pil vám tu příjemná obsluha připraví ještě další labůžo — čaj z čerstvé máty.

Něco mi říká, že jsem v Žilině nebyl naposledy. ¶

Věnováno všem RIPákům.

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.