Hledám dívku z autobusu do Brna

Zmrdovatím

Tak ahoj, a já v ty tři zavolám. Hodně štěstí, stál jsem ráno před snídaní jenom v trenkách u okna do ulice, zalíval jsem kytky a telefonoval jsem si s klientem.

To mu jako budeš volat, aby ses ho zeptal, jak mu dopadlo jednání? Ptala se Madlenka a v očích jsem jí četl: Džísys, s kým já to žiju?! Je to důležitý jednání. Záleží na tom, jestli se mu povede prosadit svůj názor, Mady.

Hmm, odtušila, a já věděl, že jsem si právě definitivně podepsal ortel a na čele mi svítí velkými písmeny nápis ZMRD.

Dobře, ale proč mu budeš volat? Nikdys takový věci nedělal — To je, Madlenko, takovej způsob, jakým si my zmrdi vyjadřujeme podporu. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.