Hledám dívku z autobusu do Brna

Poznáte bázeň a mystérium

…Závada není na vaší kartě … nesnažte se zadávat PIN … nakupování teď řídíme my … nastavujeme vám limit horizontálně i vertikálně…

Stáli jsme u pokladny v IKEA, oba košíky přetékaly nábytkem a doplňky, na účtě krásná kulatá částka a — a já tam stál rudej od hlavy až k patě, pokladní měla průpovídky a Madlenka odnášela ratanové lehátko zpátky do regálu. Zapomněl jsem, že limit 15.000 Kč na debetní kartě ze studentských dob není na den, ale na týden.

Jeli jsme koupit dvě knihovničky, abych měl kam nacpat své knížky. Po třech letech jsem si je minulý víkend konečně odvezl z maminčina bytu — mezitím se také přestěhovala. Nákup to měl být sakum perdum za 2.980 korun, ale na kase svítila částka třikrát vyšší.

Pokladní radila nechat limit úplně zrušit, nebo alespoň pořádně zvýšit. Čím víc o tom ale přemýšlím, jsem vlastně rád, že na té kartě je právě takovýhle. Jsem rozhodnutý nechat ho, jak je. Kdo mě někdy zažil při nakupování, tomu nejspíš nemusím nic vysvětlovat. Když se dostanu do ráže, neobstojí přede mnou žádná cenovka. A tak je vlastně dobře, že mě v nakupování brzdí nastavené limity coby krajní meze. ¶

Vítr v šatníku

Ty seš celej rudej! smála se mi Madlenka cestou do Sacré Coeur. A že jsem měl být proč! Jen si představte, že vyjdete z domu a na ulici se u popelnic přehrabují santusáci ve vašem starém oblečení.

Devět igelitových tašek. Přesně tolik bylo třeba naplnit starým oblečením, abychom si s Madlenkou mohli odškrtnout jeden z velkých a dlouho odkládaných úkolů, který začal nevinou větou Měli bysme probrat oblečení, a to, který nenosíme, vyhodit.

Odpoledne jsme s Madlenkou udělali vítr v našem šatníku, a když tak koukám, co mi v něm po inventuře zbylo, není to právě veselý pohled. Vypadá to, že pár následujících večerů po práci budu muset investovat do dokoupení spodního prádla, ponožek, triček… Košil, kalhot a svetrů mám zatím zdá se dost.

Při vyřazování oblečení jsem byl nemilosrdný. Epesní čepice z roku 2003? Vyhodit. Oblek, ve kterém jsem byl na maturitním plese v roce 1997? Vyhodit. Červená kostkovaná košile, kterou jsem si koupil v malém velkoměstě u hranic? Vyhodit. Cože tys vyhodil i tu hezkou červenou košili? Byla sepraná a nemá knoflík. Ale vždyť jsi ji měl rád?! Nojo, achjo.

Mnohé kusy z právě dnes vyhozeného oblečení jsme nosil už v minulém století. A furt dobrý, viď. ;-) Nojo, akorát z tý hezký švýcarský košile bez límečku z humanitární pomoci Červeného kříže už jsem vytloustnul. To je škoda. Jo, to je. Měl jsem ji už na základce.

Ale tu cikánskou jsem nedal. Jakou cikánskou? No přeci tu s těma malejma květinovejma vzorama. Vždyť ji vůbec nenosíš. A copak můžu? Vždycky vykřikuješ, že jestli si ji vezmu na sebe, tak zůstaneš doma. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.