Hledám dívku z autobusu do Brna

Do 19. února? Tak to ještě stihnu. :-)

2=M= ... vypálím těžkým kalibrem. Existují názory, že hodnota člověka je měřitelná tím, kolik ostaních lidí přivede k jejich vnitřní kvalitě bez ohledu na to, jestli se jim to líbí nebo ne. Tedy například, kolik lidí přivedu do situace, kdy budou muset hledat svůj soucit s jinými a najdou ho. Rozhodovat se, co je v životě podstatné a najdou to. Z tohoto zvlášního pohledu byli Hitler i Stalin velmistři svého řádu.

Po zaplacení vstupnýho jsme dostali nakopírovanej text snad z úvodu k Albu od Martina Parra. Úplně jsem na něj zapomněl a přečetl si ho až dneska. Tenhle historik se pozastavuje nad tím, že na fotkách jsou zachyceni i lidé, kteří se měli v ghettu dobře. Veselili se na oslavách, dobře se oblékali, dobře jedli... Že prý nedostatek solidarity.

Člověk, když jde na fotky z ghetta, připraví se na vyhublé, zničené lidi, a pak se na něj z fotografie usmívá banda dětí kolem narozeninového dortu.

To mě prostě provokuje. Ale neumím k tomu zaujmout žádný jednoznačný postoj. Podobně jako k té Leni Riefenstahl, na jejíž výstavu jsme s Mady šli v týdnu.

... holografický efekt. V jakékoliv komunitě se sociální struktura rozvrství ... i v pekle koncentráků jsou kápové a nicky. Protože v každé z těchto extrémních situací existuje lidské vědomí se svými obranami ... a podle něj se ta reality nastaví. Lidé v ghetu nechtěli slyšet a vidět, že jsou v předpeklí. Raději se usmívali.

no...oslavy...
bylo tam několik fotek těch dětí kolem dortu a u toho psali, že ty movitější se postarali o to, aby si i ty chudší mohli přijít smlsnout. takže kde je ten nedostatek solidarity?
a že se tam ty lidi usmívali... to je myslim reflex, když tě někdo fotí. já s touhle výstavou nemám problém.

a nemyslim, že sou na fotkách lidi, co se měli v ghettu dobře. těžko se tam moh ít někdo dobře v tom slova smyslu, jak ho chápeme dneska. ale někde sem četla, že nejspokojenější sou lidi, který žijou na hranici životního minima. a tohle je podobný.
nám by to tam třeba přišlo jako peklo, ale pro ně to byla každodenní realita. hledali proto cokoli, za co mohli bejt rádi.
asi tak...myslim, že hranice, kdy můžou bejt šťastný, v jejich poměrech dost klesla.

... stejně ... realita se musí žít a pokusy o to ji vidět zpětně ... :o(( . Fotograf fotí pouhý výsek reality, zub času vybere to, co máme vidět po 50 letech. Kurátor výstavy provede další selekci a podle svých osobních zkušeností opatří komentářem. Tenhle mix nánosů se snažíme uchopit a udělat si závěr, jaké to "asi" bylo ? Pahh ...

a to je dobře nebo špatně?
dřív neměli ani to.
neřikám, že se má na minulost (zvlášť na takovou zapomínat), a vstávaj mi vlasy hrůzou, když někdo o holocaustu a táborech řekne "ono bůhví, jak to bylo", nebo že je to americká propaganda (i takový názory sou), ale dokud si to budem takhle oživovat, nikdy se na to nebudeme moct koukat objektivně, což taky neni dobře.

Prd, mladezi, z nejakyho duvodu me to vase mudrovani o "zivote v ghettu" rozcililo, ale nemam chut hledat argumenty do diskuze. A mudrovat s vama, jak to asi tenkrat bylo a na co tak mysli mama vod dvou deti, kterou vezou na popravu (imho na zradlo) se mi taky nechce.

Na tech fotkach je nakasirovana realita.
Tuhle vystavu anoncovali v Reflexu (cislo nevim, ale jste zvidave veverky, tak si to snad dohledate, ok ukecali ste me: http://www.reflex.cz/Clanek30291.htm). Jsou tam i vyjadreni lidi, kteri Lodz prozili.

Solvino, dík. Zasažen.
2Jane = fotky kazí paměť. Osobní svědectví jsou hluboká. Je mi zima.

myslim, ze o zivote v koncentraku je zajimave si precist treba clavelova krale krysu (je to sice z tichomori, ale ta psychologie lidi "vevnitr" je tam imho celkem dobre videt). na vystavu se urcite vydam, jestli je to do 16., mel bych to stihnout (precijen to mam asi 200 m od fabriky ...)

2anjin-san. Jeden den Ivana Denisoviče. Solženicyn. Solovějské ostrovy. Koncentrák, kde nebyly dráty. Kdo utek, zmrznul.