Hledám dívku z autobusu do Brna

Soudné sestry

Bál jsem se, že to bude představení plné narážek, které nepochopím, a snad bych ani nešel, kdybych si předem přečetl nějaké recenze. Ale nakonec mě Soudné sestry v Divadle v Dlouhé příjemně překvapily. Dokonce jsem se i zasmál (Mady tvrdí, že třikrát).

Lopo se nám snažil namluvit, že Smrť evokoval kostlivce na pražském orloji, ale my všichni jsme poznali, že jen hrál trému. A píší to i v té recenzi, tak jsme nejspíš měli pravdu. Yuhůův dráček Aliki odjel studovat církevní texty, takže tentokrát jsme ani nerušili představení plamenným dechem, a tak jediné pozdvižení (skromnost především) jsem asi způsobil já: Asi nejvíc se mi tam líbil Trojan. Pronesl jsem tu větu tak přesvědčivě, že nikdo neprotestoval. Jen nasadili přemýšlivé obličeje a bylo vidět, že se stydí, protože si Trojanova výkonu nepovšimli. Byl fakt super namaskovanej, protože já ho třeba nepoznala, říkala sólistka a všichni hned přikyvovali. Až Mady na mě koukla pohledem i-ty-můj-ťunťo: A nemyslíš třeba Táborskýho?

Soudné sestry doporučuji, i pokud nepatříte k vyznavačům příběhů, pod nimiž je podepsán Terry Pratchett. První dvě jednání jsou sice ospalá a postrádají akci, ale po přestávce budou všichni, kdo v divadle vydrželi, odměněni skvělými hereckými výkony (Klára Sedláčková a Naďa Vicenová by si zasloužily pusu) a opravdu vtipnými replikami.

Pro mě zachránil představení výrok: On je nějakej výprodej jablek? (nebo tak nějak), který pronesl jeden ze strážných u hradu, když se dovnitř protáhly dvě soudné sestry, aby z vězení vysekaly tu třetí. A přestože se všude mluví o dramatizaci, hercích, maskách a zajímavě zpracovaných rekvizitách, nikde vás předem nepřipraví na opravdu vtipně pojatou hudební stránku představení. Pokud jsem se opravdu zasmál třikrát, tak alespoň jednou to muselo být kvůli skvělé hudební aranži. A tím nemyslím chvíli, kdy Smrť zpívá Miláčku, já budu filmová hvězda. Hudba k Soudným sestrám by klidně mohla vyjít na sound tracku. Já bych ji koupil. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.