Hledám dívku z autobusu do Brna

Obrazy moci, moc obrazů

Málokdy slabá dramaturgie z výstavy čiší takovým způsobem jako na výstavě Obrazy moci, moc obrazů v Galerii u Křižovníků. Na ostatních návštěvnících galerie bylo poznat, že se nudí, na cizincích nebylo poznat nic. Přitom socrealistické plakáty samy o sobě jsou hodně zábavné.

Rozdíly velikostí postav na plakátech vypadají jako výjevy z Gulliverových cest. Obrovský Brežněv nad tankovou přehlídkou není nepodobný King Kongovi, a především na každém druhém obraze stojí Smrť s kosou.

Sofii se výstava zamlouvala, Akkonovi se zdála poddimenzovaná. Mně naopak. Obrazů tu bylo opravdu moc. Moc obrazů. Stačil by mi i jeden plakát na každé stěně, kdyby k němu byla třeba fotografie z průvodu, ukázka výroby plakátů bez využití skenerů a počítačů, barvitý a vtipný komentář k opakujícím se klišé. Rozbor proměn politického plakátu. Srovnání s komerčními propagačními tiskovinami té doby (srovnejte to se Sutnarem) a angažovaným uměním ze západu (Lehkomyslné řeči stojí životy).

Tentokrát musím souhlasit s Evou a Brauzrem: Za tu výstavu je i studentských padesát korun vlezného příliš. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.