Hledám dívku z autobusu do Brna

Šikana

Dneska mi maminka skoro s pláčem sekla telefonem. Volala, aby mi připomněla, že musím dojít do školy pro potvrzení o studiu, aby ho mohla přiložit přiznání daně. Potíž je v tom, že já do školy normálně nechodím a nemám ani cestu kolem. A když, tak obvykle v době, kdy studijní oddělení nemá otevřeno. Maminka už na potvrzení čeká pár týdnů.

Opravdu nechápu, proč stát potřebuje moje potvrzení o studiu. Uplatnit nárok na odpočet z daně maminka stejně může jen proto, že mi ještě není dvacet šest let a studuju v řádném denním studiu na akreditovaném oboru. Jinými slovy: škola za mě platí státu sociální pojištění. Finanční úřad by tak jednoduše mohl zjistit, zda skutečně studuju, kdyby se prostě dotázal na správě sociálního zabezpečení. Celé by to mohlo proběhnout bez lidského zásahu automaticky mezi dvěma počítačovými systémy.

Jenže to by bylo moc jednoduché a příliš ohleduplné k občanovi. Místo toho finanční úřad nutí účetní mojí maminky do potvrzení, ta zas otravuje maminku, nakonec musím pro ten kus papíru dojít já a doma máme dneska tichou domácnost (a ještě ke všemu je k večeři ryba — já ryby nejím).

Už toho mám dost. Je to šikana! Dneska jsem se vážně dopálil. Maminka mi sekla s telefonem snad poprvé v životě, a kvůli hloupému potvrzení. Za všechno může ten hloupý předpis, který nejenže přenáší starost úředníků na občany, ale navíc je i potupný, protože stát prostě občanovi a priori nevěří a chce po něm potvrzení o něčem, co si sám může snadno ověřit. Mám chuť dát to k soudu.

Nojo, ale ke kterému? K ústavnímu? Ke správnímu? Napadlo mě, že bych podal trestní oznámení pro šikanu na neznámého pachatele. Když někdo využívá něčí závislosti, aby něco konal, pak se podle trestního zákona dopouští útisku. To by sedělo. Teď ještě najít někoho, kdo za to půjde na půl roku sedět.

No, asi se na to vykašlu a zejtra do tý školy už konečně dojdu, žejo. Měl jsem to udělat už dávno. ¶