Hledám dívku z autobusu do Brna

Jak se mi zlepšil život

Fandor naléhá, abych napsal, jak se mi život změnil od chvíle, kdy jsem potkal Mady: Napiš, jak se ti změnil život s Mady. Změnil? Chceš říct, zlepšil, ne? Fandore, važ slova! Ajo, zlepšil. Napiš, jak se ti zlepšil život.

Maminka v prvních týdnech, kdy jsem jí přivedl Mady ukázat domů, dávala významně najevo, jak je ráda, že moje holka není Jára Jurníček. Co si musela myslet, když jsem Járu Jurníčka používal jako záminku pro každé opuštění bytu ve večerních hodinách.

Teď, když odcházím z bytu, často říkám: Jdu Mady naproti k vlaku, nebo Jedu za Mady do Zatáčky. To je teď moje vůbec nejoblíbenější činnost. Vlaky a nádraží. Miluju vlaky a nádraží.

Baví mě koukat po ostatních lidech, kteří na někoho čekají. Když pak přijede vlak, čekající se postaví k nástupišti a v davu, který se vyvalí z vagónů, hledá tu nebo toho, koho tak toužebně očekává. Vzedmutí vášně. Objetí, polibky. Dáš mi ruku? Pomůžu ti s taškou. Nádraží jako místo setkávání.

Přijede vlak a z něj opatrně vystoupí děvče třeba právě z takové Zatáčky, jako je ta, kde bydlí Mady. Nesměle se rozhlédne, nadechne se a vyrazí vstříc cvrkotu opravdového města, kde ve sklepě jezdí vlak, obchody v centru zavírají až po setmění, v ulicích jezdí víc než dvě auta denně a všude je spousta lidí, kteří jdou odněkud někam.

Čekám, až na čtvrté nástupiště přijede modrá střela, ve které jede Mady, a v tu chvíli odjíždí vláček do Rakovníka. Usedají do něj lidé unavení po práci a školáci vracející se domů. Povídají si nejneuvěřitelnější příběhy, a pak se zavřou dveře a po vlaku zbudou jen dvě červená světla, jakoby v dálce mizel pár s cigaretou.

A pak už zazní znělka Na tom pražskym mostě konvalinka roste a od Karlína se vine modrý had. Z pozorovatele je najednou aktér. Vstávám a natěšeně vyhlížím Mady na peróně právě tam, kde se otevřou dveře prvního vagónu. Vyplivnout žvýkačku, navlhčit rety. Ahoj, Mady. Já jsem se tak těšil. ¶