Hledám dívku z autobusu do Brna

Andělská odysea: Smlouvu mám v kapse

Zajdem podepsat smlouvu v jednu, říkal Brauzr. Pak nebyl dostupnej na telefonu ani v bublině. Tak tam pojedeme už ve dvanáct, volá za chvíli, ona tam pak Kafková neni. Okay, proto jsem zůstal doma, abych mohl vystřelit jak šíp. Ještě se ozvu. Neozval.

Hele, Brauzre, volám mu, mám v Platýzu spicha s Mady, nebudeš mít cestu kolem, že bysme zašli podepsat tu smlouvu? Nakonec jsme zvonili na zvonek právní kanceláře ve tři čtvrti na pět. V předpokoji čekalo několik lidí, ale když se otevřely dveře, zahlédli jsme mávající písničku Kafkovou a šli jsme hned dovnitř.

Vy tu máte kameru? ptá se Brauzr a odvádí tím pozornost od skutečného důvodu, proč jsme přišli. Jé, a přenáší se to na internet? zajímám se, abych věděl, jestli mám při odchodu mávat do objektivu. To ne, klientům by to vadilo. Aha, to mě nenapadlo. To tam máte, protože vám lidi kradli obrazy? No, jasně.

Pak už jsem se jen podškrábnul na několik papírů a Brauzr si chtěl povídat. Tak povídejte, ještě na vás mám deset minut, směje se písnička, já už se těším, že se nebudeme tak často potkávat. Jenže nás nějak nenapadlo, o čem si povídat a venku pořád ještě do objektivu kamery mrkala Mady. Tak jsme se rozloučili a šli.

Moment, moment, vy jste mě úplně zmátli, hnala se písnička za námi, Ještě musíme vyplnit předávací protokol. A tak jsem zjistil, že v bytě je nástěnné osvětlení (to se budu muset podívat), že mi Brauzr předal dohromady sedm klíčů (Brauzre, tak na to nezapomeň) a že souhlasím s tím, že uvedený stav elektroměru odpovídá skutečnosti (tak snad odpovídá, žejo, já ho ještě neviděl). A zase jsme šli.

Hele, Brauzre, povídám mu venku cestou na tramvaj, dostal jsi svoji kopii předávacího protokolu? Ne. Hmm. Brauzr: A řekla ti na jakej účet máš platit nájem? Ne. Nojo, tak to si můžete ještě povídat po telefonu nebo přes mail.

Takže: Andělská odysea poprvé — klap. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.