Hledám dívku z autobusu do Brna

Hledání ztraceného času

Březen je asi vážně měsícem internetu, ale mně se víc líbil loni, když byl ležící a spící. Včera jsem odcházel z práce až po desáté večer a společnost písničky Veroniky byla jen chabou záplatou ve srovnání s lenošením u knihy o kaktusech, kterou jsem si v sobotu koupil v Pakulu.

Hledání ztraceného času. Jasně, připadalo mi to jako hledání ztraceného času. Večer se u mého pracovního stolu, který už se povážlivě zaplnil psacími potřebami, telefonem a počmáranými archy papíru zjevila písnička Veronika a pověřila mě úkolem hodným archeologa. Z paměti Sítě jsme rekonstruovali podobu webového sídla z doby před pádem velkého disku.

Dnes jsem se na chvíli ponořil do zmatení jazyků. Myslím, že překladatelé se stále ještě nemusí bát, že by jejich místa obsadila umělá inteligence. Na stole mi přistál překlad, který z tanečníka Pera Markussena udělal Na Markusena. Věty překladu pak byly kouzelné. Zvláště Na třída u konvence Niky Dancové vdechnutá zážitkem jeho čtrnáctiletého poskoka.

Zpátky k soustruhu. ¶