Hledám dívku z autobusu do Brna

Nedělní oběd

Maminka se mi dokonce koukala na ruku, jestli nemám prstýnek, říkala mi Mady pár dní poté, kdy jsem se do Zatáčky ohlásil na nedělní oběd. Neboj, Mady, mně maminka taky poučila, že musíš nejdřív dodělat školu, a pak by sis měla užít trochu svobody, než tě doživotně uvážu ke plotně.

Madina maminka vždycky při mých letmých návštěvách říká, že ani nemá pořádně kdy si se mnou popovídat. Milujeme se už pět měsíců a každým dnem se odstěhujeme do našeho andělského bytu, tak mi připadá čas akorát na nedělní oběd.

Už seš aspoň vzhůru? volala Mady ráno v devět. Jasně, a teď budu i vstávat. O hodinu později jsem volal, abych zjistil, jestli je únosné, když nepojedu rychlíkem, ale až courákem o půl hodiny později. Přijeď Pendolínem, máma už je celá nervózní. Achjo.

Na nádraží jsem dorazil zhruba pět minut před odjezdem. A napadlo mě, že v Zatáčce touhle dobou nejspíš mají všechna květinářství zavřeno. Tak jsem ještě šel koupit kytku. Namíchejte mi něco kolem dvou stovek. Je to k nedělnímu obědu pro budoucí tchyni, ale ještě nežádám o ruku. Květinářka se úkolu ujala opravdu odpovědně, a tak jsem do rychlíku nastupoval společně s vlakovou četou okamžik před zavřením dveří.

…

Ty díry po hmoždinkách je nejlepší zacpat akrylátovym lakem, říká Madina maminka po obědě a už mi nese ukázat ten správnej kyblíček. Uff, už jsem se lekla, že to i olíznete, =M=, vyděsila se, když jsem do kyblíčku nejen nakouknul, a taky jsem prstem nabral tmel a očichal.

Vlastně se celá konverzace při nedělním obědě i po něm točila kolem zařizování bytu, a tak jsme se vyhnuli všem ošemetným tématům. Madin táta byl rád, že u stolu sedí někdo, kdo ještě neslyšel všechny jeho sarkastické poznámky, a mně opravdu připadaly vtipné. Madina babička měla radost z více lidí u stolu, a tak jediný, kdo nebyl dvakrát nadšený z mého příjezdu, byl Madin brácha, kterýmu nejspíš došlo, že z oběda nic nezbude a ještě budu užírat buchtu. To už je holt ten podělanej život, Mirku. ¶