Když jsme o víkendu mezi malováním vběhli do toho domu, kde bijou blogery, šli jsme tam jen pro Lučinu, a odcházeli jsme s nákupem za šest stovek. Mady, víš, na co jsme zapomněli?
ptám se venku před Novým Smíchovem. Džísys, tu Lučinu.
Včera jsem Mady cestou z práce vyzvedl u pokladen v samoobsluze. Usmívala se: Koupila jsem večeři pro nás dva jen za sto korun.
Šikovné děvče, že. A to nám ještě vajíčka zbyla ke snídani a dneska z nich budou večer palačinky — nechcete přijít? A taky zbyla půlka špaget … prostě jsme včera šetřili.
Dneska ráno mi Mady podává sto korun:
Nevysmála se mi, jen se usmívala. Koupil jsem všechno správně a ještě jí padesát korun vrátil. No, vidíš, ty muj šmudlo, jak jsi šikovnej.
¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.