Hledám dívku z autobusu do Brna

Na Žďár!

Už tam budem?Tuhle otázku mi Mady kladla jako oslík ze Shreka každých pár minut od chvíle, kdy naše cesta vlakem přesáhla půlhodinu obvyklou pro jízdu do Zatáčky. Já jsem si cestu vlakem užíval, přecijen jím nejezdím tak často jako Mady.

Už tam budem? Běchovice. Ne, Mady, ještě pořád jsme v Praze. Je dobře, že jsme nenastoupili už na Smíchově, protože jen cesta mezi Smíchovem a Wilsňákem zabere dvacet minut. První prdel za Prahou!

Po dvou a půl hodinách jsme vystupovali ve Žďáru a Mady hlásila: Jé, tady je to podobný tomu nádraží, kde jsem vystupovala, když jsem jela do Novýho Města. Procházeli jsme tunelem pod nástupišti, a já si říkal, že mi to připomíná tak maximálně tunel pod nástupišti. A není to Žďár, Mady? Vystoupali jsme po schodech do nádražní haly. Tyjo, tady je to fakt dost podobný tomu městu… Mady, všechny nádraží vypadají stejně. Vyšli jsme před nádraží a Mady se rozhlížela. Tady je to fakt dost podobný.

PaWoUka s Jiříkem a Ondrou jsme minuli. Čekali na prvním nástupišti. Proč, když z rozhlasu i z cedule museli vědět, že rychlík od Prahy přijel na poslední nástupiště? Proč rychlíky z a do hlavního města jezdí ze zastrčených kolejí? Rozhlédl jsem se, jestli na parkovišti nezahlédnu povědomý fialový Peugeot, a pak jsme se pomalu vydali Nádražní ulicí k PaWoUkovu domovu.

U finančního úřadu nás dojel červený Opel. Ty máš nový auto! Nojo, v práci mi ho vnutili. Čekali jsme na vás na nádraží. =M= si doma nechal mobil. Nojo, jako vždycky.

U PaWoUka nás čekala Barunka a pekáč s kuřetem. Hlavně, aby to nebyla koprovka. To bych musela říct, že se mi cestou ve vlaku udělalo zle. Džísys, já mam hlad. Po skvělém obědě jsme si s Mady chvíli hráli na tetu a strejdu, a pak jsme vyrazili do cukrárny.

Mady zajímalo, kolik ve Žďáru bydlí lidí, a pořád říkala, že Ždár je opravdu maloměsto. Trochu mi to připomínalo spolužáka Netíka, který v Novém Městě nad Metují balil holky na to, že je Pražák. Dodnes musím Novoměstanům vysvětlovat, že Úvaly je taková obydlená zatáčka před Prahou, kde nemají ani řeku nebo hrad. A odkud říkáš, že seš ty? Já jsem z Michle.

Bára nám ukazovala byt s ohromnou terasou. Je vedle toho ještě taková malá garsonka, povídá. Nojo, tu bysme samozřejmě museli koupit taky. Přeci se o tu terasu nebudem dělit s někým cizím, vysvětluje PaWoUk.

Mě spíš fascinovalo, že ve městě, o kterém si pořád držím představu, že je v něm vysoká nezaměstnanost, potkáte na ulici Audi A3 a staví se tu nové byty. Tak beznadějné to se Ždárem přecijen nebude.

Při procházce do cukrárny na náměstí a se zastávkou u kačenek zpátky jsme potkávali páry s malými dětmi a PaWoUk si vyfotil rozbité dětské hřiště: Pošlu to starostovi. Představ si, chce tu postavit aquapark. Venkovní. Nekrytej. Využitelnost tak dva měsíce v roce. Nechápu to. To víš, politka. Založ si blog a piš o Žďáře. Proč? Vyhledavače mají blogy rády. Určitě si tě někdo z radnice všimne a budou tě muset brát v potaz, abys jim nekazil imidž. Mady teď nedávno psal do deníčku ředitel Slovanský knihovny, aby si napravil reputaci. Hmm, něco na tom bude.

Po návratu k PaWoUkovým na Stalingrad jsme dostali zmrzlinu našlehanou s červeným vínem a spritem — to si musím zapamatovat, fakt to bylo dobrý. Hele, dostali jsme od někoho lahev bourbonu, zahlásil PaWoUk a už sedal k počítači a hledal, jaké míchané nápoje se z toho dají vykouzlit. Dáte si bourbon se spritem?

To už se ale ke Žďáru blížilo écéčko, kterým jsme měli pokračovat dál do Brna, a tak jsme poděkovali za pohostinnost, a když Bára s PaWoUkem slíbili návštěvu oplatit při nejbližší cestě do Prahy, vydali jsme se uondaní na hodinovou jízdu směr Brno. ¶