Hledám dívku z autobusu do Brna

Těžknu

Mám šedesát kilo, při návštěvě u Webskýho a Sýkorky jsem v jejich koupelně vlezl na váhu, přibral jsem čtyři kila za ten měsíc, co bydlíme spolu, Mady. Šedesát kilo jsem měl večer po vydatné večeři a sprše. Ráno už to bylo jen padesát osm a půl kila, ale i tak jsem si připadal tlustej.

Třeba ta váha špatně váží, konejšila mě Mady, ale já věděl, že váha nelže. Kdepak, Mady, váha nelže. Už delší čas si připadám o pár kilo těžší. Šedesát kilo by v mém případě neměl být problém. Podle BMI bych mohl mít ještě o pár kilo víc. To jsou ty teplý večeře a snídaně na vidličku. Budu muset zase začít jíst saláty, müsli, jogurty a pečivo.

Mady se na mě podívala, jako bych řekl: Ty za to můžeš, že jsem tlustej, a provinilým hlasem se bránila: Nojo, ale ty chodíš přes den v práci na obědy, jenže já celej den nejím a večeře je jediný pořádný jídlo, který mám. Ale v tom to není. Od chvíle, kdy jsme se přestěhovali na Anděl, byl jsem v práci na obědě tak dvakrát. Potíž je spíš v tom, že se skoro nehýbu a jíst na večer se prostě nemá. Z práce chodím pozdě, a tak většinou večeříme až kolem desáté nebo jedenácté, a pak jdeme rovnou spát.

Marná sláva, takhle to dál nepůjde. Od teď už po osmé večerní žádné vařené jídlo, a hned zítra si koupím běžecké boty a začnu zase ráno běhat. A to myslím upřímně. ¶