Hledám dívku z autobusu do Brna

Pod ten strom já nevlezu

Nemůže být nic snazšího, než věnovat čtvrthodinku chůze z Anděla k Petřínu, vyhlédnout si na svahu pěknou rozkvetlou jabloň, obejmout se: Miluju Tě, Mady, přihmouřit oči a políbit se.

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

(Karel Hynek Mácha: Máj)

No, my se s Mady sešli u vlaku, navštívili jsme po dlouhé době mou mamku, vyzvedli piknikový koš a zajeli jsme do Jysku v Galerii Butovice koupit stůl se čtyřmi židlemi. Už nemusím u počítače a u jídla sedět na kýbli převráceném dnem vzhůru. Jade měla pravdu: kdo má židli, bydlí.

Abychom ale udělali tradici za dost, večer při venčení Singra jsme na nábřeží vyhlíželi rozkvetlé stromy. Hele, Mady, ukazuju na stromek asi metr pade a táhnu ji s sebou. Ne, tam já nevlezu, vzpírá se rezolutně, vždyť je to uprostřed keřů, určitě je tam spousta hovínek a ten stromek je chudák ještě menší než ty.

A tak ani letos jsem na prvního máje nepolíbil milou na Petříně pod rozkvetlým stromem. Je mi jen slabou útěchou, že poprvé bych tam měl s kým jít. A koneckonců jsme se líbali. Pár metrů od kolony aut na městském okruhu pod odkvétajícím jírovcem. Za půl roku si pod něj dojdu pro kaštany, Mady. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.