Hledám dívku z autobusu do Brna

Mají to vážně chytře vymyšlené

Svatba po indicku, Moje tlustá řecká svatba, Svatba jako řemen, Svatba mého nejlepšího přítele… Prostě, kamarád se za měsíc žení a kamarádka vdává. Shodou náhod si berou jedna druhého, respektive i obráceně. Mady přemýšlí, co si vezme na sebe, a mně vrtá hlavou, jaký jim věnujeme svatební dar:

=M=

Máte někde na webu seznam očekávaných svatebních darů?

Webský

To ti přijde s pozvánkou.

=M=

No, hlavně abych měl čas něco vybrat. Nechci to kupovat na poslední chvíli.

Webský

Neboj, nám stačej peníze.

=M=

To ale zas neni takový překvápko, ne?

Webský

To sice ne, ale copak máme s sebou tahat do Ameriky deset mikrovlnek? Takhle si vybereš, co nám chceš dát, a my si to pak už na Floridě koupíme sami.

To mi opravdu vyrazilo dech. Čekal jsem, že bude někde na webu chytře vypracovaný seznam praktických věcí — co ale dát lidem, kteří (na) všechno mají?

Trochu mi to připomíná scénu z filmu Brazil, kde si hosté v restauraci za expresivního výstupu vrchního vyberou z jídelního lístku delikatesy s libozvučnými názvy, a nakonec dostanou všichni stejnou ovesnou kaši s fotografiemi objednaných chodů připíchnutými na kraji talíře.

Ještě musím vyřešit, jestli dar Sýkorce a Webskýmu předám v podobě předplacené karty, cestovního šeku, nebo jestli peníze převedu prostě bankovním příkazem a o svatební hostině předám slavnostně zabalený doklad o převodu. I když klasická obálka s penězi má taky něco do sebe…

Život dohnal technologii. ¶

BTW: S deníčkem jsem ještě nesekl, ale nemám ho teď kde psát. Od března čekám na zavedení ADSL. Díky, Český Telecome.