Hledám dívku z autobusu do Brna

Noční návštěvník

Zhruba v půl pátý ráno mě probral ze spaní nejdřív pes. Štěkal. Pak telefon. Zvonil. Ahoj, já jsem za oknem. Za oknem? Bydlíme v prvním patře?! No, vylez jsem po lešení.

Brw přišel přespat. Na tom by nebylo nic neobvyklýho, tu a tam prostě v noci přijde přespat, protože se mu nechce do Stodůlek, a tak nějak se pořád u nás ještě cítí jako doma: Kupte si už sakra ty hodiny na zeď. Už jsem se tam zase podíval.

Jednou k nám jednou přišel v noci dveřma, který jsme špatně přibouchli, takže se ničemu nedivím. Prostě přišel oknem.

Včera nám u domu začali stavět lešení. Mady v poslední době naléhala, abych koupil nějaký závěsy, aby nám dělníci nečuměli do bytu. Jenže Mady je teď v Zatáčce, takže to bez závěsů nějak přežiju.

Spadnul mi při lezení pantofel. Ale dolu už po lešení nepolezu. Puč mi klíče. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že Brw nechám spát na lešení, ale je to přecijen výška, co kdyby spadnul. Navíc včera jim to lešení spadlo, tak bůhví jak je to stabilní. ¶

PS: Ráno Brw odešel normálně dveřma. Dělníci mezitím dostavěli další dvě patra lešení. Tak snad zítra Brw už doleze až nahoru k Emilovi a já se konečně pořádně vyspím…

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.