Hledám dívku z autobusu do Brna

Do Brna a zase zpátky

Výlet do Brna jsem považoval za příjemné zpestření pracovního týdne. Ale to jsem ještě netušil, že abych mohl jet, budu muset přes noc napsat kapitolu do knihy, kterou jsme coby propagaci vybarterovali za to, že pan nakladatel bude moci pár týdnů bezplatně využít našich služeb. Někdo holt umí obchodovat.

Jelikož jsem nemohl zaspat, mohl jsem s pobavením sledovat šéfa, an se mi omlouvá za zpoždění. Vzápětí jsme předvedli skupince Finů, kteří se pohodlně rozložili na pohodlných místech „letadlového“ vozu vlaku EC 135 Vyšehrad se stolečkem a spoustou místa na nohy, k čemu je dobré si do přecpaného vlaku koupit místenku.

Ještě bych moh zavolat Petře, šéf měl narozdíl ode mě téměř v celé délce koridoru signál. Já tomu Tomášovi radši zavolám ještě jednou. Mně volal jen Honza, že si omylem vymazal schránku s poštou — řekl to vážně kouzelně:Mazali jsme staré maily, a omylem jsme zabrousili až do dneška. Chvíli jsem myslel, že mu ta funkce leze… Ale ono je vážně možný, že jich u toho bylo víc, hájil Honzu šéf, čímž tomu nasadil korunu. Ale né, Honza dostal novej počítač, tak mu možná zálohovali soubory. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.