Hledám dívku z autobusu do Brna

Hra na pláž

Mady začala mluvit o seminářích a přednáškách, což nevyhnutelně znamená, že léto už opravdu skončilo. To už si letos na nábřeží nezašukáme. Nezašukáme, odtuší Mady. Čeká nás jen melancholie barev podzimu.

Taky už se neprojedem po Vltavě na parníku. Proč ne? Parníky budou jezdit, dokud Vltava nezamrzne a lidi budou kupovat lodní lístky (jak se říká letenkám na parník?). A taky už se nepůjdem koupat na Petynku ani na pláž. Třeba jednou…

…

Letos to na pláži vážně rozbalili. Bazén, sprchy, dřevěná převlíkárna s dvoupatrovým barem, kytky v květináčích, plážovej volejbal, křemičitej písek, šest pětek za vstup. Ale do příštího roku je co zlepšovat. Třeba počasí. Letos v létě opravdu nebylo moc dní, kdy bych se s chutí vyvalil na náplavku posypanou drcenym pískovcem.

Co je ale horší, neznám rozumnej důvod, proč na Pražskou pláž chodit. Jo, jasně, jde hlavně o prachy. I když…

Na pláž nemá smysl chodit, říká Brauzr hned pár dní po otvíračce, kavárna tam patří stejnejm lidem, co maj Mirage, ale kafe je tam stejný jako maj ve sklípku. Sklípek a Mirage má stejného majitele. Mirage dala plážovému baru název, sklípek pak ceny a sortiment. Tedy ne tak docela, protože ani pivo na pláži pořádné neměli. Kofola? Není točená. Staropramen? Není Plzeň.

Celé léto jsme se vyvalovali na zahrádce Mirage na nám. 14. října. Tam mají kafe a ne břečku a pivo a ne — ne. Nemá to smysl. Vážně mě mrzí, že jsme letos na Pražskou pláž zajít nestihli.

Tak snad za rok. ¶

Aside: Ne, nemá smysl ulevovat si. Napíšu radši, co se mi na letošním létě líbilo.

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.