Hledám dívku z autobusu do Brna

On the Usability of a Fish

Myslela jsem, že ryby nemáš rád, diví se Mady, když jí chválím večeři. Já ryby rád mám, ale nerad je jím. Chápete? To jako, že máš ryby rád podobně jako třeba děti a psy? Ftipná, ftipná, ftipná. No, to taky, ale ryby mi navíc ještě chutnaj. U dětí a psů jsem to zatím nemohl posoudit.

Mám ryby rád, rád bych jedl rybu aspoň jednou týdně. Ne, nechtěl bych dopadnout ani jako michelští tovaryši, kteří si počátkem dvacátého století stěžovali, že by chtěli k obědu více masa a méně ryb (dostávali je až třikrát týdně), a ani bych nechtěl sníst 70 kilo ryb ročně jako sušižrouti z Japonska. Prostě bych rád jedl ryby, ale nejde to. Rozumíte? Nejde.

A proč to nejde? Protože se nerad piplám s hledáním kostiček. Zatímco ostatní už jsou dávno po jídle, já mám před sebou na talíři strašlivej maglajz, jak se snažím i to nejmenší sousto prohlédnout a otestovat na výskyt kůstky, než ho pozřu. Ve výsledku mi ta ryba už ani nechutná, protože ji jím povětšinou za studena, lhostejno při jaké teplotě mi ji servírovali. A co teprve energetický výdaj ve srovnáním minimální energie, kterou ryby poskytují mému tělu!

A nic s tím nespraví ani obvyklý argument: ale v téhle rybě žádný kosti nejsou, protože to pak musím být ještě o to víc obezřetný, jelikož mně se jako napotvoru určitě aspoň jedna na talíř zatoulá. To si děláš legraci, ty sis tam tu kost musel hodit. Podívej, nikdo jiný tam kost neměl! nebo Vždyť to ani žádná kost není.

A tak jsme dneska k obědu měli rybu zase po dlouhé době: Podívej, Mady, já tu mám kost, tahám si ze zubů něco tvrdého. A jak se raduju, že jsem se nezadávil, najednou mi zaskočí, zrudnu, kuckám a do očí se mi vlijou slzy. Co blbneš?

Byla tam ještě jedna. ¶

Pro Alloru a spol.: K použitelnosti ryby

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.