Hledám dívku z autobusu do Brna

Zastávka cestou

Na cestě z Brna do Bratislavy jsem se stavil v jednom příhraničním městě, jednak protože vlak jel na Vídeň, jednak protože jsem tam měl zamluvený hotel. Nerad cestuji s mnoha zavazadly, takže jsem se rozhodl, že cesty využiju i k nákupu, a protože mi zbývaly asi dvě hodinky, zamířil jsem do takového toho malého paneláku, které mají v každém okresním městě na náměstí. Dříve se jim říkalo nákupní střediska, a teď dostaly omítku, neony a jsou z nich honosná shopping centra.

Jaké jsou strasti informačního architekta? Třeba předpokládáte, že vedou-li do vyššího patra dvoje eskalátory, pak ty vpravo pojedou zdola nahoru. Když jsem bezmyšlenkovitě vpadl na schody, které jely shora dolů, a hlasitě zaklel, že se na to vykašlu, zaslechl jsem tlumené: Pražák.

Vyjel jsem do nejvyššího patra (prostě do patra) a zamířil k obchodu hned u schodů. Zašel jsem k regálu s tričky, tři jsem popadl a odnesl na pokladnu.

Prodavačka #1

Vy si je nebudete zkoušet?

=M=

Ne, já přišel nakoupit, ne zkoušet.

Prodavačka #2

A jak poznáte, že vám jsou?

=M=

Je to přeci eLko.

Stačí mrknout na štítek, ne? Od toho jsou. I když ta poznámka mě po zkušenosti s jezdícími schody trochu nahlodala.

Vytahuji platební kartu.

Prodavačka #1

S kartou to tady nepůjde.

=M=

Ale to je embosovanej MasterCard.

Prodavačka #1

My prostě platby kartou nepřijímáme.

=M=

Aha.

Rychle přemýšlím. Mám hledat obchod, kde berou karty, mám nakoupit v Bratislavě? Když si vyberu z bankomatu, přijde mě nákup o 25 korun dráž. Mám smlouvat o slevu?

=M=

A kde je tady bankomat ČSOB?

Prodavačka #2

(k prodavačce #1) Ten už se nevrátí.

=M=

Neříkejte mi, že tu ČSOB nemá pobočku.

Prodavačka #1

Má, ale na 17. listopadu za řekou.

=M=

A která je 17. listopadu?

Prodavačka #2

(k sobě) Ten už se nevrátí.

Prodavačka #1

A nemohl byste si vybrat třeba tady v šopinsentr? Já vám těch třicet korun dám klidně ze svýho.

Za chvíli s penězi…

Prodavačka #1

(k prodavačce #2) Vidíš, už je tady.

Začínají balit moje trička a já si říkám, že jim to nějak trvá. To je nemohly zabalit, když jsem tu šaškoval u bankomatu?

Rozhlížím se po krámě. Je docela hezký a prodavačka #1 taky. Dokonce zaměstnávají i nějakého chlápka, co tu markýruje zákazníky. Byl tu i před deseti minutami. Ten určitě nepřišel nakupovat.

Nudím se. Tak jsem se otočil, udělal dva kroky, sáhnul na věšáku po červeně kostkované košili.

=M=

Tu si vezmu taky.

Prodavačka #2

A to si ji nevyzkoušíte?

=M=

Proč? Je to přeci eMko.

Prodavačka #1

(schovává se pod pult a neúspěšně tlumí smích)

Znejistěl jsem a zkouším aspoň dopnout knoflík u krku. Samozřejmě, že sedí. Je to hezká košile.

…

Před šopinsentr stojí mapa města. Ještě mám hodinu a půl čas. Odnesu si věci do hotelu, abych se s nimi nemusel tahat. Mám tam zavolat, aby mi poslali taxi? Mám tam zavolat a nechat si vysvětlit cestu? Nebo se mám zeptat tady na ulici? Hmm, nejsem měkkej, najdu si to na mapě. Má to být někde u hradu. Hmm, široko daleko žádnej kopec, asi to bude vodní hrad.

Hrad je na mapě označen číslem tři. Jako informační architekt si nemohu nevšimnout, že čísla tři jsou tam čtyřikrát. Pokaždé v jinobarevném kroužku. Myslím si, jak je to nepraktické. Barevné rozlišení není dostatečné, měli zkusit víc geometrických útvarů a možná prostřídat čísla s písmeny a nejlépe, kdyby použili piktogramy. Nojo, bůhvíkdo jim to dělal.

Dorazil jsem k místu, kde měl být hrad. Je tu jen policejní stanice. Hmm, ta přeci měla být úplně někde jinde. Asi jich mají víc. Třeba jsem neodhadl vzdálenosti zkusím jít dál…

Po deseti minutách chůze jsem dospěl na hranice města.

No nic, vrátím se po druhém břehu řeky, ať si to tu alespoň prohlédnu. U mapy jsem se přesvědčil, že v místě, kde byla policejní stanice opravdu je kroužek s číslem tři. Dojdu tam a zeptám se domorodců.

U policejní stanice jsem se rozhlédl, ale hrad vážně nevidím. Na webu hotelu se psalo, že hrad je bývalý hrad. A vida, vzadu za stanicí je nějaká cihlová stavba, to by mohl být bývalý hrad…

Uff. Tak on to není hrad, je to židovský hřbitov. Hezký. Červené zdi jsou skvělé. Za půl hodiny mi jede vlak na Bratislavu, jestli ten hotel nenajdu!

Nějaký strejc se mě ujmul:

Strejc

Ale to jste úplně blbě. To je na druhý straně města.

Nojo, už je to tak. Jsem barvoslepý. Prohodil jsem světle oranžovou s jarní zelenou. On nakonec hrad bude policejní stanice a naopak.

Strejc

Jděte jako na Rózu, kolem Lokomotivy … snad se tam, ale jó, dá se projít. Jaký máte boty, jó, to půjde. Kolem Lokomotivy, pak minete věznici a bývalý národní výbor, a pak už to uvidíte.

Nic o tom, jakou barvu mají domy. Tak to snad zvládnu. Mohl jsem se aspoň zeptat, kde je to doleva a kde doprava. Vůbec nevím, kde je Róza nebo Lokomotiva, natož pak věznice, o výboru ani nemluvě. Ale pamatuju si, kde byla na mapě policejní stanice.

…

Hotel jsem nakonec stihl a hned jsem se přímou cestou vydal k nádraží. Dorazil jsem tři minuty po předpokládaném odjezdu. Vlak EuroCity právě přijížděl do stanice. České dráhy jsou dnes na mé straně.

Hurá do Bratislavy. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.