Hledám dívku z autobusu do Brna

Říčany

Ve čtyři odpoledne jsem dorazil do Krokokafé, Marek už tam seděl. Málem bych ho nepoznal, jak je ostříhaný. Chtěl jsem si s ním popovídat na téma stěhování na malé město, ale on zatím zaujatě pozoroval šrumec na ulici.

To velké okno učarovalo i mně. Za ním je autobusová zastávka, rušná křižovatka s tramvajovou tratí a pořád se tam něco děje. Marek vykládal, jak jako malej prolejzal žižkovský dvorky a jak to vypadalo na Vinohradech… O stěhování z Prahy nemělo smysl mluvit.

Když jsme dopili svoje pepsi, ukázal jsem mu husitskou synagogu (sic!) a zbytky židovského osídlení u potoka. Tohle místo má svoje kouzlo. Vlastně do každého místa, kde najdete domov, se můžete zamilovat.

…

V Říčanech na náměstí mě cestou k bankomatu na přechodu málem přejel řidič dodávky. Koukal, kdo mu jede po hlavní zprava. Prostě jsem si neuvědomil, že nejsem doma.

Spořitelní bankomaty mě fakt štvou. Na účtenkách nevypisují zůstatek na účtě. U bankomatů žádné jiné banky s tím potíž není. Nebudu tam vybírat peníze vůbec a basta.

…

Hospoda u nádraží je něco spešl. Až pojedete přes Říčany, nenechte si ji ujít.

…

Cestou zpátky jsem sedl na příměstský pantograf. Hmm, s écéčkem se to srovnávat nedá, ale aspoň jsem si zavzpomínal na víkendové cestování. Málem jsem se vyhnul průvodčímu, když jsem zmizel na záchodě. Vylezl jsem zrovna ve chvíli, kdy za ním zapadly dveře dalšího oddílu.

Jak se ukázalo, strategické místo, které jsem si vybral pro přečkání cesty, slouží jako oddíl pro průvodčího. Vypadal, že už toho má pro dnešek dost. Nohy na protějším sedadle, skleslá hlava, čapka na zemi a každou minutu v nové zastávce. Co je tohle? Hostivař.

Nechápu, proč se vždycky nervuju, že zaváhám. Jednak vlak končí na hlaváku, takže by se nic nestalo, a pak — budovu finančního úřadu ve Vršovicích se mi ještě minout bez povšimnutí nepodařilo.

…

Byl to pěkný výlet. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.