Začal velikonoční víkend. Včera se Webský ještě podivoval, proč mu všichni přejí hezké Velikonoce a co že je to ten Velký pátek. My ateisti tohle prostě nikdy pořádně nedoceníme. Co kdybychom v sobotu jeli na výlet?
Tak zněl původní plán. V sobotu se trochu posunul.
My se domlouvali na výletě?
Webský už mě začíná trochu štvát. Kdybych věděl, že bude chrápat do dvou, šel bych někam … třeba do Sedlece. No, a nemohli bychom spíš někam na jídlo? Já mam hlad.
Jó, Průhonice? To já znám, vezmu ještě kolegu, vyzvednu tě autem a zajedem do Průhonic na čínu.
Posléze se vysvětlilo, že si Webský plete Průhonice s Počernicemi. Kolega zůstal doma, a já cestou navigoval: Tady zahni doleva nebo doprava, to je jedno.
Webský trochu znejistěl. Zvlášť ve chvíli, kdy jsme dojeli ke značce zákaz vjezdu. Klid, jeď furt dál. Tohle je tady, aby to odrazovalo lidi, co nevěděj, že se to dá projet.
Dalo se.
Zručně jsme se vyhnuli dálnici a dojeli na kraj Průhonic. U Hliněné bašty jsem navrhnul, že vystoupíme a dáme si něco k jídlu. No, =M=, já tě mám sice rád, ale na oběd za pět set s tebou nepůjdu.
Za těch pět set bychom se ale museli hodně uskromnit. Spíš by to bylo za sedm nebo osm set.
Sedli jsme do auta a jali se hledat nějakou restauraci pro méně majetné. Webskýho Mazda má na přístrojové desce lepší kompjutr, než je ten, na kterém teď píšu.
Dojeli jsme menší oklikou (Teď zahni doleva nebo doprava, to je jedno.
) až na náměstí. Webský třikrát přeparkovával. Hned na rinku je pizzerie Grosseto. Ohromná usedlost přestavěná na hogo-fogo hospodu. Na zahrádce sedět nebudem, je ještě zima,
rozhodl Webský. A tak jsme vešli. Uvnitř restaurace na nás vrhla zrak uvaděčka: ani Webský, ani já jsme nebyli oholeni. Já měl na sobě vytahané, uválené triko plné kočičích chlupů různých barev. Webský taky nebyl jak ze žurnálu. Já navíc v ruce držel cyklistickou mapu okolí Prahy. Uvaděčka na nás vyjeveně houkla, co že tam jako pohledáváme. Dobrý den, měla byste stůl pro dva na nějakém hezkém místě?
Myslím, že jsem ji trochu svou sebejistotou přesvědčil, že se nemusí bát uvést nás do společnosti bohatých motorkářů s luxusními spolujezdkyněmi s odhaleným pupíkem, rusky mluvící řidiče Audi TT a majitele rančů ve stylu podnikatelského baroka. Opravdu nám přidělila poměrně hezké místo.
Grosseto v Průhonicích je vestavěné do patrového hospodářského stavení s otevřeným středem. Z ochozu je vidět nejen na lokál dole, ale i na veškerý šrumec v kuchyni kolem pece. Ostré jarní slunce vytvářelo nádhernou světlohru v citlivě sladěném interiéru, kde převládaly teplé pastelové tóny, dřevěné obložení šikmého stropu a kamenné zdi. Tak nějak to bude za pár dnů vypadat u Beladony.
Nahoru se jídlo dostává důmyslným výtahem — skutečně výtahem, kuchař musel jídlo nahoru vžycky vytáhnout. Zatímco Webský studoval, čím se ta „lanovka“ brzdí, k našemu stolu dorazil číšník-piťař: Pivo,
zaskočil mě Webský, nealko,
opravil se. Piťař pak Webskýho překvapil Radegastem.
Když se piťař vzdálil, nesměle jsem nahlédl do nápojového lístku. Fresh stojí 65 korun. (A sakra.)
Nechápu, proč v té restauraci všechno tak dlouho trvalo. Jak dlouho jsme čekali na pití, a na jídlo, a na zpracování platby kartou… Číšník-kasíř zmizel s našimi debitkami kamsi dolu a deset minut se neukázal … Když jsme pak odcházeli, uvaděčka neřekla ani sbohem. No co, chodit tam nemusím.
…
Zavolal jsem Markovi. Jo, stavte se.
Šlo to hladce. Marek nám v Říčanech objevil vinárnu U Anežky, kde měli kávu pro mě neznámé značky, již jsem si nezapamatoval. Byla výborná, přístě si to zapamatuju.
Navíc to bylo Znojmo. Prošel jsem? Hehe. Ne,
tyhle testy jsou nespravedlivé. ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.