Hledám dívku z autobusu do Brna

Magistr

Dnes mi z Univerzity přišel dopis nadepsaný:

Vážený Mgr. Xxxxxx Yyyyy

Máma se málem rozbrečela, že jí nedopřeju ani tu radost z promoce. Myslím, že mi pořád ještě tak docela nevěří, že jí s tím titulem nelžu. Já ale opravdu nejsem magistr! A ještě dlouho nebudu.

V obálce bylo přání k Velikonocům od firmy, která Univerzitě střeží objekty. Je hezké, že mi sekretářka přeposílá domů dopisy, které mi přijdou na Ovocný trh. Asi jí budu muset říci, že avízo emailem by úplně stačilo a pro poštu si budu chodit.

…

Soused

(ťuky ťuk za dveřmi) Dobrej, sousede, že vy jste dneska tak trochu zapomněli?

=M=

Aha, vidíte, ono je na nás vytírání, že?

Soused

Ale houby vytírání — (ste snad upad na hlavu) — čísla jste dneska zapomněli.

=M=

To asi opravdu ano. (A to asi dokonale, protože vůbec nevím, jaká čísla) Jaká čísla?

Soused

No, přeci z MfD.

Až pak jsem pochopil. Celý dům hraje s Mladou frontou nějakou soutěž, a protože jsme jediná partaj, která kupuje noviny, maminka nechává za dveřmi lísteček s dnešními čísly, aby si je sousedi mohli opsat.

…

Webský si stěžoval, že překrucuju. Hmm, já si to přeci nebudu psát, ne. Takhle si to prostě pamatuju.

…

V rádiu: Jsem tak ráda, že už je tu jaro, venku krásně hřeje sluníčko… Nevěřte rádiu. Při venčení Singra jsem v tričku málem zmrznul, a navíc jsem zmoknul. (Nezlobte se, =M=, ono to šlo ze záznamu.) ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.