Hledám dívku z autobusu do Brna

Postapokalyptické slunce

Když mě pan Šebek viděl, docela se divil: Myslel jsem, že si s sebou vezmete na víkend nějakou větší tašku, když jste říkal, že ještě nemáte sbaleno. Podobně později reagoval brauzr, když jsme se setkali na nádraží: Cíjo, ta taška je snad nafukovací. No, je pravda, že si ji beru i na obchodní jednání.

Šebek

To musí bejt pěkně drahý tohle cestování vlakem, ne? Kdybyste řek, udělám vám cenu.

=M=

Nó, drahý, jak se to vezme. Dráhy maj docela propracovanej systém slev. Já to dřív taky nevěděl, ale když teď v novinách psali, že dráhy rušej slevy pro držitele karet ISIC, tak jsem se do toho ponořil.

Šebek

Dobře, ale stejně dáte za cestu do Břeclavi aspoň pětikilo, ne?

=M=

Mno, s normální cenou skoro jo. Ale když jedeme dva, můžeme jet na skupinovou slevu, a to pak zaplatíme něco přes pětikilo dohromady.

Šebek

Aha, ale to pořád musíte jezdit s někým, ne?

=M=

Jsou taky zpáteční slevy, slevy pro lidi do 26 let, slevy na víkend, síťový jízdenky (třeba za šest a půl litru na čtvrt roku), akviziční slevy, slevy relační.

Šebek

A to se v tom někdo orientuje?

=M=

Mno, asi takhle: Když pojedete třeba do Ostravy vlakem, tak si za kilo koupíte Z-kartu a ona se vám její cena vrátí už během první cesty.

Šebek

Aha, a proč to teda nedají zalevno všem?

=M=

Protože se v těch slevách nikdo neorientuje. Dokonce ani pokladní na nádraží ne. Musíte jí říct přesně, co chcete, protože třeba zpáteční jízdenka EuroCity do Vídně vás přijde na 1990, ale když pojedete v sobotu, tak o tři kila míň.

Šebek

Šmarjá, už mi nic neříkejte.

…

Trable informačního architekta: Výdej karet Z na pražském hlavním mají na starost dvě poklady s označením D. Prošli jsme kolem A, B, C, a konec. D nikde. Na informační ceduli byla šipka kamsi šikmo dolu.

Když jsme s brauzrem dorazili do sklepa, jakýsi nádražák sice nevěděl, kde je pokladna D, ale zato nás správně nasměroval zpět nahoru. Pokladny D jsou před pokladnami A. Jak logické.

…

V automatu na fotografie jsem si pořídil dvě slušivé dokladové fotografie. Vylezl jsem z kabinky a blesk bliknul ještě jednou. Takže mám také dvě fotky prázdné fotokabiny.

…

Pokladní D byla očividně nervózní z našeho přání: Dvě karty Z a dvě jízdenky do Břeclavi écéčkem. Jede nám za tři minuty. Ale nakonec to stihla, i když daňový doklad se asi tiskne ještě teď. Chvála jehličkovým tiskárnám.

…

Brauzr celou cestu pracoval. Smál jsem se mu, že jeho „Osral“ nemá v koridoru pokrytí a provokoval jsem ho svými: Pajgas tři čárky!

Když se mu podruhé snažil dovolat zákazník a on ho poprosil, aby zavolal do kanceláře, že on jede ve vlaku, utrousil jsem jízlivou poznámku: Už vidim, jak tam volá a chce tě k telefonu.

A opravdu. Zákazník si vzal radu k srdci: Cívoga, teď mi volal technickej ředitel, že mi do kanclu volal klient. A co? Mno, řekli mu, že tam nejsem, tak prej zavěsil.

…

Kolik je? Jelikož jsme v Pardubicích, tak 16.35. Kolem procházející průvodčí se mé naivitě jen zasmál.

…

V Pardubicích se vlak vyprázdnil, takže jsme konečně seděli po směru jízdy. Odvážil jsem se zout. Brauzr se na mě podíval: To jako myslíš vážně? Ale v zápětí už byl taky jen v ponožkách s nohama na protějších sedadlech.

…

Čím víc jsme se blížili ku Brnu, tím zataženější obloha byla. Když jsme projížděli nádražím v Horních Heršpicích, na západě zbarvilo slunce oblohu do #B4CC0B a nad tím těžká poklice v temné šedé. Výjev jak den po apokalypse.

brauzr

Co kdybysme v Brně vystoupili a zašli na kafe?

=M=

Vidíš, jak to vypadá venku?

brauzr

Já chci burek.

=M=

Tak jo.

…

Jen co jsme vylezli z vlaku, strhlo se boží dopuštění. Lilo jak z konve, zima byla a do toho svítilo to postapokalyptické slunce.

Doběhli jsme k první kavárně za Grandem a totálně promočení usedli na koženkové potahy. Podívej, jak tady krásně hrajou, rozplývá se kryjetýf dájrektr a nevšímá si, že tu mají jen Segafredo.

…

Po kafi, matonce a zákusku jsme vyšli ven. Po apokalypse ani památky. Vydali jsme se ulovit burek.

brauzr

Né, vidíš, jak to tu vypadá, to je humus, pojď se ještě podívat, určitě tu musej mít burek i jinde.

=M=

Za deset minut jede Antoním Dvořák, kde myslíš, že tu budou mít po osmý otevřenou burkárnu?

brauzr

Ne, tady si ho prostě nekoupim.

=M=

Sám ses rozhodl.

Burek už jsme cestou ku vlaku nepotkali a brauzr celou dobu plakal, že ho zase neochutná, a že za to můžu já, neměli jsme vystupovat.

…

Jedinou výhodou naší hodinové přestávky v Brně je, že Antonín Dvořák narozdíl od Slovenské strely není velkoprostorový, ale má regulérní oddíly (kupé). Boty dolu, nohy nahoru, vrzly dvéře:

Finanzer

Toprý den, fí jetete do Břeclava?

brauzr

(Chudáka celníka brauzr zmátl.) Grüß Gott! Nein, wir fahren nach Bratislava.

Finanzer

Aber nicht mit diesem Zug, nicht wahr?

…

Když jsme vystupovali z vlaku, brauzr byl zklamaný, že na peróně nejsou pionýři s vlaječkami a že nehraje muzika. Víš, brauzre, oni už jsou tady na vlaky zvyklí, tak je to už tak nebere, hudba teď hraje na jiným místě, dělal jsem siláka, ale zařekl jsem se, že bez pionýrů a muziky taky už nikdy nikam nepojedu.

…

Tywago! My fakt budem bydlet na zámku? No. A kolik nás to bude stát?

…

Po ubytování (Tys objednal postele zvlášť? Já se těšil, že se natáhnu na štorc.) jsme vyrazili do víru (Cívoe, tady snad nemaj normální restauraci?!) bývalého okresního města.

Obešli jsme čtrnáct restaurací, do pěti jsme nakoukli, ve třech jsme usedli ke stolu a nakonec jsme se shodli: Jdeme do Popokatepetlu (doporučuju, je u autobusáku).

…

Cestou zpátky jsme dělali blbý na autobusové zastávce. Tož to čekáte zbytečně, poslední jel v jedenáct, přitočila se k nám děvčata cestou z diskotéky. Nedařilo se mi brauzrovi vysvětlit, že se nemůžeme s nima vybavovat, jelikož my jsme doma za deset minut příjemné noční procházky, kdežto holky jdou nejspíš přes celé tohle roztahané město. Ve čtyřech nikoho nestopnete.

…

Za Dyjí jsme holky konečně nechali na silnici samy a šli do penzionu slušně po chodníku. Na Masarykově náměstí nám sama od sebe zastavila nějaká hodná paní. Cížejo, teď k ní vlezem a vona nás voba— ale byl jsem u dveří rychleji a přesvědčil domorodkyni, aby radši vzala domů holky. To jako myslíte vážně? ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.