Hledám dívku z autobusu do Brna

Tohle je prd, a ne národní divadlo

Jelikož brauzr rozhodl, že si uděláme o víkendu celodenní výlet do Vídně a do Brna a do Bratislavy, rozhodli jsme se, že vstaneme hned brzy ráno a v osm pojedeme Rastislavem na Slovensko.

9.13, v posteli. Dobře, tak Rastislavem ne, pojedeme tím rychlíkem, co se nijak nejmenuje a v Břeclavi staví dvě minuty před půl jedenáctou.

9.27, ve sprše. (buch buch, huhly huhly) Víš přece, že neslyším, když teče voda. Otevřely se dveře a brauzr se dožadoval svého času na sprchu. Budiž. Při čtyřiceti minutách čekání, až se náš Severočech vypulíruje, jsem alespoň naladil televizi.

10.10, před penzionem. Konečně vyrážíme na nádraží. Bude to akorát. Dojedem do Bratislavy a dáme si rovnou snídani i s obědem. Projdem výstavy, okoukneme písničky, budeme se obdivovat centru, brauzr se podívá na most a—

10.13, mezi zámkem a náměstím. Hele, může se do Bratislavy s občankou? Brauzr se vrací pro pas.

…

10.31, nádraží. Do hor! To ten vlak nemohl mít aspoň pět minut sekyru?

…

Zašli jsme na Palachově třídě do Lavazzy. Hned u dveří mě uhranuly dorty. Máte míchaný vajíčka? zeptal se brauzr servírky, která vypadala poněkud přepadle. Ale ne tak přepadle, jako mladík, který okupoval stolek nejdál od vchodu. Servírka k mladýmu občas zašla, narovnala ho a mluvila mu do duše. Ona byla černovlasá a on (přinejmenším) opilý. Ona byla podle vzhledu o pěkných pár let starší. Cosi mi to připomnělo, a tak jsem se raději otočil na dřevěnou skulpturu a zakousl se do již druhého čokoládového dortu.

Za chvíli se servírka i s mladíkem vytratila do ulic a dlouho to vypadalo, že budeme muset odhadnout útratu a nechat peníze na stole, protože číšník za barem na naše posunky nereagoval.

Po čtvrthodině se naštěstí servírka vrátila. Můžeme vám dát svoje peníze? lákal brauzr servírku. A taky poděkovat? musel jsem to vylepšit. Zkama jste, chlapci? houkla na nás (já vás nesnáším). Byla ve mně malilinkatá dušička, krve by se ve mně nedořezal. Brauzr ale ví, že se sem chci přestěhovat a že mi nemá dělat ostudu: Já jsem z Děčína. Uff, spadl mi kámen ze srdce. Myslela jsem si to, odpověděla nepřesvědčivě. Jó? A jak jste to poznala? Vy tam někoho znáte? brauzr si nikdy nepomyslel, že je na něm poznat odkajkaď pochází. No, tak teď asi vás, ale určitě chtěla říct něco v tom smyslu, že si stejně myslí, že jsme Pražáci.

…

11.50, na nádraží Hlášení o zpoždění vlaku. Mezinárodní rychlík—

12.25, ve vlaku Tak jsme nakonec jeli Csárdásem. Vypínám mobil, zapnu ho až večír, abych si nevybil baterku. Ta už stejně hlásí KO.

brauzr

Taky bych chtěl mít svůj deníček, ale ono mě vždycky napadne: tohle si musim zapsat. Jenže pak sedim u počítače a nevim o čem psát.

=M=

Hmm, já s sebou nosim pořád tužku a notýsek.

brauzr

To jako vážně? Uka!

…

Ježiš tohle je ošklivý město. Na brauzra nějak nepůsobí moje chlácholení, že v centru je to hezčí. Tady nemaj normální restauraci? To je jako hlavní město? Snažim se ho zatáhnout ho Haciendy, kde jsme se minule tak poměli s Xychtem. Přeci nejedu štyry sta kilometrů, abych tady vlez do pražský hospody, rozčiluje se.

Nakonec jsme uvízli na Michalský ulici ve Staroslovenské restauraci. Prostředí bylo přiměřeně kýčovité a odkazovalo nejspíš k tatarské historii. Zlatý bažant je Zlatý bažant. A fazolačku (fazolovou polévku) měli také fajn. Brauzr si objednal halušky. Ahoj, mami, volám ti z Bratislavy, že mám halušky. Co? Ne, ne. Né s brynzou. S něčím, já nevím, já neumím slovensky.

Já už také nevím, co jsem si objednal, ale musím říct, že při narovnání kurzu (219 SKK × 0,79) a úpravě DPH (173 ÷ 1,19 × 1,05) mi přišla cena oběda přiměřená. Akorát už nevím, kolik stály ty vyprážané zemiaky. V té době jsem ještě uvažoval, že si při cestě domů nechám vrátit přeplatek DPH, ale pak jsem si uvědomil, že za jídlo se nevrací. Nechal jsem servírce 40 korun spropitného — nepoděkovala. Brauzr nechal päťdesiať (Ten modrej papírek, to bylo pade, jo? A kolik je to na český?). Taky nepoděkovala.

…

S plným žaludkem i opráskané omítky v centru města a domy na spadnutí vypadaly veseleji a živěji. Dívky a ženy byly o něco šikovnější a Národní divadlo — Nekecej, civoe, tohle je Národní divadlo? A neni nějaký malý? Řval to tak, že ho slyšela i subreta s cigaretou v okně ve druhém patře.

…

Hele, vona na mě mluvila česky, a že prej nemá známky. Napsali jsme pohledy (já brauzrovi, on mně ne), a vyrazili hledat kavárnu. Tady se snad nepije kafe?! Vysvětlujte někomu, jak se pozná dobré kafe od špatného. Nějaké Illy nebo Lavazza? V Bratislavě?

Vlezli jsme do knihkupectví, abychom se přeptali dekadentních intelektuálů. Chtěl jsem se podívat na nějakou slovenskou literaturu, a co jim tu vychází o počítačích, a málem jsem se rozbrečel. Sto padesát let po smrti Čechobratra Protištúrského a dvanáct let samostatnosti a v knihkupectví najdete ve slovenčině jenom brak. Nesnáším Čechy.

Brauzr si konečně koupil blog, eh, totiž notýsek. Notýsek a číňana. Hele, voe, voni tady maj číňana, no já se snad— A zeptali jsme se, kam máme jít na kafe. Najľapšie majú u Anjelov. Ale— Byla to teploušská kavárna. To není problém, ale bylo tam narváno.

Hned vedle Angels’ byla další kavárna a zrovna se z ní linuly písničky: Děvčata, mají tam dobrou kávu? Odpověď jsem si nezapsal, a tak jen volně a v překladu: Tady teda ne, ale jestli chcete opravdu dobré kafe, jděte pořád rovně a za druhou křižovatkou je to po levé straně — Divan. Tam mají megakapučíno, po kterém se vždy udělám. To jsme si nemohli nechat ujít.

Kdybyste to hledali, je to Panská 9. Divan je opravdu skvělá kavárna. Akorát jsme nějak zase zapomněli, že tu neberou karty a naše hotovost se povážlivě ztenčila, takže jsem proti původnímu předsevzetí opět vybíral v zahraničí z bankomatu. Poplatky zas budou vyšší než útrata za dvě kafe, výtečnou minerálku a dva dorty.

Číšník byl poněkud kolotočářského zevzření a chování, ale zdejší Lavazza se nedala s tou z Břeclavi srovnávat. Ne, že by byla lépe uvařená, ale byla lépe servírovaná, a také prostředí bylo stylovější. Škoda, že jim na záchodě nesvítilo světlo. (V Břeclavi je nejlepší Illy v Shanon’s.)

…

Tywago, co tady v tom zapadáku budeme dělat? Já chci do velkýho světa. Vrátíme se už do Břeclavi? škemral kryjetýf dájrektr. A tak jo.

…

19.49, Bratislava — Hlavná stanica. Sedíme v nacpaném rychliku Amicus každý ve svém kupé. Jedno je ještě volné. Lidé vždycky jdou kolem, kouknou na cedulku Zadáno a jdou dál. Že je na papíře včerejší datum a opačný směr, to nikdo neřeší. Asi se chtějí mačkat. Boty dolu, nohy na protější sedadlo a v Malackách si vyměníme kupéčka.

V Kútech jsem dostal nápad. Přelepil jsem cedulky z kupéček na vstupní a spojovací dveře vagónu. Měli jste někdy pro sebe celý vagón v přeplněném vlaku? ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.