Hledám dívku z autobusu do Brna

Číslo

Ráno mi Beladona napsala, že jsem číslo.

Šťastné?

…

Volala DK, chtěla vědět jak s tím naším problémem. Hmm, coby, zejtra je taky den.

…

Psal Karmi, chtěl vědět, jestli půjdu večer do CIANTu. Asi ano. Nešel jsem.

…

Psal jsem Webskýmu, jestli mam přijít po CIANTu na pivo. To už je dneska?

…

Volal jsem Greatovi, jestli by šel na pivo. Mám blbou náladu, potřebuju vidět lůzra. Půjdeme. Supr.

…

Beladona pojede na tejden na dovolenou. Jak rád bych jel s ní, ale nejde to. Týden se neuvidíme. Achjo.

…

Rodina našeho trafikanta má extrémně špatnou paměť na obličeje. Pokaždé, když někoho z nich potkám (a to se děje už devatenáct let) a pozdravím, tváří se na mě, jako by mě viděli poprvé. Většinou ani nepozdraví. Výjimkou je Andrea a její syn, ale to jen v případě, že nejde s babičkou.

Ale to je jedno, oni jsou za blbce.

…

Když jsem se po třech letech vrátil z Pankráce, lidi mě často nepoznávali. Některé jsem zase nepoznával já. Ať už protože se nově přistěhovali, nebo jsem je ani dříve neznal. Nejvíc mě mrzelo, že mě nepoznává slečna z vedlejšího domu.

Vím, že bydlela u nás v ulici  — no, odjakživa — ale nikdy mě moc nezajímala. Až teď se z ní vyloupla hezká písnička. Tak jsem ji, jak mě naučili na Pankráci, pokaždé pozdravil při venčení Singra. To se rozumí, nemůžete dělat jakoby nic, když to vaše chundelatý klubíčko zkouší oplodnit toho jejich uheráka. Singre, chovej se, jak se na slavnou značku patří, dobrý den, slečno.

Slečna poprvé na pozdrav odpověděla. Podruhé jen tiše něco jako ahoj. Potřetí už nic. Pak rok nic. Druhý rok jsem ji přestal zdravit, protože jsem si myslel, že je jí to nepříjemné.

Minulý týden jsem se k ní se Singrem blížil, cítil jsem se zase hloupě, a najednou mě Ahoj pozdravila. Ahoooj, jsem blbec.

A od tý doby zase nic.

…

To číslo mi pořád leží v hlavě. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.