Hledám dívku z autobusu do Brna

Jedno po druhém

Snad se Anne Lamottová nebude zlobit, když sem přepíšu odstavec z její knihy o psaní:

Před třiceti lety můj starší bratr — tenkrát mu bylo deset, zkoušel psát referát o ptácích. Na referát měl tři měsíce a odevzdat ho měl už následujícího dne. Byli jsme s rodinou na chatě v Bolinas. Bratr seděl se slzou na krajíčku v kuchyni uprostřed papírů, tužek a zavřených knih o ptácích, byl v koncích kvůli obrovskému úkolu, který ho čekal. Tehdy si k němu přisedl otec, vzal ho kolem ramen a řekl: ‚Jednoho po druhém, chlapče. Vezmi je jednoho po druhém.‘

Přesně tohle se mi dnes stalo. Jen táta nepřišel, aby mi poradil, jak se s tím mám vypořádat.

…

Takže pokud se mi nedovoláte, nebudu odpovídat na dopisy a nepřijdu večer na pivo a nezastavím se odpoledne na kafe, vězte, že sedím doma a píšu referát o ptácích. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.