Hledám dívku z autobusu do Brna

Křest s Kostějem

Už třetí den jedu na Windows bez profilu. Nepoužívám Outlook. Zadávám ráno ručně znovu všechna hesla a úpravy továrních nastavení, aby je Windows večer znovu úspěšně zapomněly. A víte co? Je mi to jedno.

…

Beladona mi včera vylíčila, jak si užívá volného času o dovolené. No, neměl jsem ji dva týdny předtím provokovat textovkami o procházkách uprostřed dne, o čtení v parku a polehávání na farních schodech.

…

Říká se, že ženy mají rády zásadové muže. A správný muž ví, kdy své zásady porušit. Už mi z té práce hrabe. Sice jsem si včera slíbil, že veškerou zábavu odsunu na … no, prostě legraci až po práci. Vyrazím na křest Kostějovy knihy. Stejně si ze mě Baledona utahuje, že búhvíco se se mnou stane až se na křestu setkám s Belohorcovou. Ale co mně je do nějaké Belohorcové — ještě minulý týden jsem nevěděl, kdo to je.

Měl bych se oholit?

…

Tu Belohorcovou mi byl čert dlužen. Při druhém holení jsem se řízl do rtu.

…

Takže na místo určení (nebo určené místo? mně se ty fráze pletou) jsem mohl dorazit pár minut před půl šestou. Můj vytříbený smysl pro načasování příchodu na společenské akce se opět potvrdil. Skoro to vypadalo, že se zase čeká na mě. No, ale tak ostré to nebylo. Prostě jsem přišel akorát … akorát jsem se před začátkem parády nestihl už s nikým přivítat a zbylo na mě dost hloupé místo.

Postával jsem v místě, kam se tu a tam uchýlil nakladatel a Singl a odkud se WA s majitelem galerie předháněli při dražbě prvního výtisku, kdo dá vyšší cenu. Takže jsem se tedy pořád snažil unikat ze záběru kamery a fotoaparátů, což bylo nad mé síly, protože jistě uznáte, že za WA se těžko někdo skryje. No, WA vytáhl cenu na čtyři tisíce, majitel galerie přihodil ještě pětikilo a nakonec byla kniha jeho za pět a půl. Peníze poputují ke sto třiceti tisícům, jež už dříve Kostějovi přívrženci vybrali jako první splátku na leasing Fordu Transit pro dopravu dětí v Dětském domově Lichnov. Zdá se, že děti už brzy pojedou v novém.

Hned po křtu se vedle mě objevil Dárek, který si jako správný paparazzi fotil kmotru Zuzanu Belohorcovou. Nechápu, co z ní všichni byli tak auf (někteří viditelně), je to docela normální písnička. Paní moderátorka (nebo slečna? vážně nechci urazit) rozrušenému Dárkovi dokonce zapózovala a já sice nejdřív zvažoval, že i přes svůj (a White Dogův) odpor k fotografii (fotografie kazí paměť) udělám, že jakoby náhodou jdu kolem. No, ale pak jsem viděl, jak se Dárkovi třesou při focení ruce, a tak si myslím, že ty fotky budou rozmazané. Dárku, tak si ji vyfoť, až bude v televizi a pak ji na tohle pozadí s obrazama namontuj. Poradil mu kdosi, a vypadalo to, že o tom Dárek uvažuje.

A začal raut.

Halina (Pawlowská, samozřejmě) by v téhle chvíli napsala, že se pilo a jedlo a všichni se náramně bavili. Já si šel obhlédnout obrazy Алєксандра Оніщєнка.

No, dobře, šel jsem se mrknout na raut. Potkal jsem krom Dárka i jeho „blogerku“ El. Milé děvče, skautka. Skautky u schodů byly nejspíš ještě pod zákonem a El se zapřisahala, že nebyly její. Měly odhalené pupíky a myslím, že jim musela být zima. Pozdravil jsem, koho jsem poznal (ne, Alfu opravdu nepoznám a mrzí mě to, snad příště). No, dobře, já vás vyjmenuju: Ahoj, White Dogu, kde je Arthur? Já se za ním teď na jaře chystám, on se mezi tolika lidma— Jé, ahoj, Mirune, čau GeorgeKu, nazdar Kostěji, no, my už jdem, teda já jdu… Mahulena mě v tom krátkém sestřihu vůbec nepoznala (krátký sestřih měla ona), ale slušelo jí to.

…

U východu jsem potkal Jasnu, takže jsem se zase vrátil. Písničky-hostesky už ze mě měly legraci, tak jsme si od nich vzali aspoň juice. Jasna si ho — můžu prásknout, kam sis ho položila? No, dobře, tak to neřeknu. Ale myslím, že podstavec té sochy původně měl sloužit k něčemu jinému. Písničky z toho měly koledu.

Ani ne po pěti minutách odcházíme. Tentokrát už určitě.

U vchodu se Jasna seznámila s Kostějem, který na ni zvýšil hlas a vyhuboval jí. Snad jen on a já jsme věděli, že jí tak projevuje náklonnost a že to není hubování. Ale Jasna už se ho bála a házela na mě pohled: Zachraň mě, řekni mu něco, odveď mě pryč, proč mi tohle dělá, vždyť ho neznám. Nakonec se jí to ale vyplatilo a odcházela s knihou.

Tak tedy napotřetí a definitivně: Ahóóój.

…

Trochu mě zarazilo, že se křest knihy obešel bez autorského čtení. Ale je pravda, že úvodní část nebyla krátká a na konec rautu už jsem nezůstal, takže třeba nějaké čtení bylo.

…

Jasna kulantně označila moje potíže jako problém kešflou a nabídla se, že mě pozve na vodu. Máme akorát Vittel. No, kdybys mě, Jasněnko, vzala na víno, přišel bych tě levněji. Ale voda byla fajn a příště ti to vynahradim. Jasně, sejdeme se v Literární, hlaholí vesele do telefonu Denisa. No, ale =M= kroutí hlavou, že už půjde domů, informuje Jasna. No, víš, já vlastně nemůžu, co třeba zítra?

…

Góóólll! ozvalo se z vedlejšího pokoje. Hele, brácha, dovolíš, já si jen pošlu mejl. 5 : 1.

…

Stejně mě mrzí, že Arsi je za Kanálem. To by bylo teprve veselo, kdyby přišla na křest svých kapitol.. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.