Hledám dívku z autobusu do Brna

Zádumčiví

Taky trpíte tím dojmem, že čím delší čas uběhl od maturity, tím jste méně schopní učit se nové věci a že spoustu věcí zapomínáte? Z toho důvodu jsem se přihlásil na národní srovnávací zkoušky, které pořádá Scio.

Už jednou jsem se jich zúčastnil, když jsem si chtěl dokázat, že nejsem úplně hloupej, co se češtiny týče. V roce 1997 mi ve Sciu vystavili certifikát, že jsem byl třináctej nejlepší v testu. Tenkrát jsem na ten papír koukal a říkal si, že je to nějak divné. Proč já flink bych měl být sakra takhle dobrej.

A pak mně to došlo: sice jsem byl třináctej, ale v devátém percentilu. To tedy znamená, že se tenkrát NSZ zůčastnilo něco mezi stovkou a dvěma stovkami lidí. Jistě uznáte, že s takovým certifikátem jsem se nemohl dožadovat ani přednostního přijetí na vysokou mezi pěti tisíci ostatních.

Jenže doba pokročila a mě už teď ani tolik nezajímá, jestli se dostanu na nějakou školu, protože s tou jednou zápolím už nepoměrně dlouho, ale prostě si chci ověřit, jestli bych neměl jít vrátit maturitní vysvědčení.

A proč o tom píšu? Byl jsem si na poště pro pozvánku a cvičné testy.

…

Pošta, 17.26 (nebo tak nějak). U výdeje balíků jsem se zaradoval, jdu hned na řadu. Ale pane, to je vobyčejný psaní, vece úřednice a já se snažím chabě protestovat, Ale tady na tom papíře se píše, že velkých rozměrů.

U výdeje listovních zásilek (prostě dopisů) se fronta obmotala kolem telefonních budek a stálo v ní dobře … mno, hodně lidí. Mám z toho radost, protože na poště málokdy zažiju něco zajímavého a všichni jsou obvykle milí, ochotní a rychlí, kdežto tahle situace vypadá slibně. Čím víc se někde sejde lidí, tím větší je pravděpodobnost, že se ve skrumáži začnou vykreslovat nátury lidí.

Zápřepážnice

Prosím, podejte mi oznámení o uložení zásilek v tom pořadí, v jakém stojíte v řadě. (Líbí se mi, když lidé neuplatňují jazykovou ekonomii, ani když stejnou frázi musejí opakovat už pomiliokráte za den.)

Boubelka

(Paní stojící o dva čekající za mnou vycítila svou příležitost, protože černý Čech — prostě černoch s českým pasem — asi ne dost dobře porozuměl, co se po něm žádá a stříbrovlasý muž za ním stojící by nejspíš rozuměl, ale neslyší. Paní se hrne před vyčkávající adresáty a cpe do okénka přepážky své oznámení.)

Zápřepážnice

Promiňte, paní, vaše oznámení přijmu až budete na řadě.

Boubelka

(Nenechá se odradit.) Si mysíte, že mam jako čas vystávat ve frontách.

Zápřepážnice

(Měla by od nejvyššího poštmistra dostat metál zlatého razítka.) Mrzí mě to, ale nemohu vás upřednostnit před lidmi, kteří tu už čekají déle.

Boubelka

Jo, ale na co čekaj. Ten černej ani neví, co se po něm chce a starej sem nejspíš přišel umřít. Já se potim jak vrata vod chlíva a asi tady v tý poště zhebnu. Madam, víte, co já toho ještě musím stihnout?

Gentleman z lidu

(Nevím, proč jim říkám gentlemani, když vypadají spíš jako domovní důvěrníci; najdete je v každé větší skupině lidí.) Předbíhá a ještě je drzá, když ji na to slušně upozorní. (Gentleman opravdu mluvil přímo k paní, onkání se vrací.)

Boubelka

Pane, si nechte svý. (Pokládá poštovní úřednici své oznámení na přepážku a řadí se zpět do fronty.) Když je někdo natvrdlej, tak ať si počká. Já spěchám.

V té chvíli černý muž přede mnou již pochopil, co mu zbytek fronty naznačuje, a tak už zbývalo jen, aby totéž pochopil i stříbrovlasý.

Škoda, že to netrvalo déle.

…

Přineste si na zkoušku černý fix. Krucifix, člověk jim zaplatí skoro půl druhého tisíce, a ještě si mám někde shánět černý fix?

…

Na pinec jsem dorazil asi o pětadvacet minut pozdě. Můj sparingpartner (partner se kterým jsme spárováni na stole) dorazil chvíli přede mnou. V sokolu je strašný puch. Přišli jsme v půl sedmé a hraje se tu od tří. Pot sportovců dělá v tomhle vedru svoje. Musíme najít jinou hernu nebo tu necháme duši, nebo při nejmenším oběd.

Projevují se na mně nálady, a to tak že docela silně. Prostě jsem nic moc neuhrál a Martin se se mnou musel nudit.

Zapíchli jsme to už dvacet minut před koncem. Nemělo to smysl.

…

A z hospody jsme šli po jednom pivu bez večeře. Zádumčivost.

…

Večer jsem se podíval na Celebrity od Allena. Mno, po pár záběrech jsem si vzpomněl, že jsem se už před lety v kině cejtil trapně až tak, že jsem chtěl odejít z promítání. To obvykle nedělám. Trpěl jsem u televize celé skoro dvě hodiny. Pořád jsem si říkal, jak je dobře, že nepíšu, protože když už i Woody píše takhle špatně, tak co potom já. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.