Hledám dívku z autobusu do Brna

Národní srovnávací zkoušky

Po filipo-jakubské jsem se probral ráno trochu později, až v půl osmé. Mířil jsem na Národní srovnávací zkoušky, které pořádá Scio.

Jak jsem si přečetl ve čtvrtek, musel jsem někde v sobotu ráno sehnat černý fix nebo propisku. Uznáte, že to v den státního svátku a navíc po hokejovém vítězství nad Rakouskem nemohlo být snadné. Papírnictví otevřeno mít nebudou, trafiky také ne, takže jsem logicky usoudil, že nejlěpší bude dojet někam na benzinku. Asi ve čtvrt na devět jsem nasedl u Eurotelu do autobusu směrem na Krč, benzinka je hned druhou zastávku.

Nebudu vás napínat, na benzince propisky neměli. V jediné otevřené trafice široko daleko také ne. V trafice u metra měli jen modré. Už už jsem se začal upínat k víře, že za těch několik stovek, které jsem za testování zaplatil, by mi černou propisku na místě mohli alespoň půjčit, když tu se mi do cesty postavil obchod Replay. Úplně stejný jako na nádražích. Cestou k němu jsem minul hezkou písničku, kterou jsem typl na totéž: hledá, kde by koupila černý fix.

Prodavačka

Mám, černou mám, ale řekněte mi, co je to tady dneska za bojovku. Už jste pátej, kdo ji ode mě chce.

=M=

Eh, tomu byste nevěřila, ale připravte se na další vlnu ještě za dvě hodiny a potom před půl třetí.

Prodavačka

Jste si tím jistej? To abych nechala nějaký ještě dovízt. Tohle mi nikdo neuvěří.

Písnička

(Vrací se písnička, co jsem ji minul cestou. Nešťastně.) Dobrý den, máte černou propisku?

Prodavačka

Kristovy rány, kde je ta kamera?!

Za normálních okolností bych s písničkou začal flirtovat, ale jednak jsem byl v rozpacích, že už mi Beladona dva dni nepíše z dovolené (Snad se mi neutopila alla costa azzurra), a taky jsem nechtěl písničce před zkouškami plést hlavu.

…

My staří mazáci nechodíme na zkoušku půl hodiny před začátkem, aby nás ostatní nestresovali. Přišel jsem dvě minuty před devátou. Položil jsem si na stůl vodu, mulťák, dvě černé propisky, hodinky a pas, a ještě jsem si odskočil. Vždycky se začíná o něco později.

Když jsem se vrátil ke stolu, zjistil jsem, že sponzor testů nás zásobil černými propiskami — nu což, aspoň jsem ráno nemyslel na to, že jsem třeba po sedmi letech po maturitě už všechno zapomněl.

Testy Scio jsou opravdu dobré. Jen jedna odpověď je správná, takže žádné chytáky nečekejte. Za správnou odpověď je bod, za nezodpovězenou otázku není nic a za chybnou odpověď jde dolu blíže neurčená část bodu. Teoreticky se tedy můžete dostat i do mínusu, a pokud budou všichni mínusoví, můžete být hvězdou, když neodpovíte vůbec na nic.

Jak nás učili v psychologii a sociologii, testy mají vypovídající hodnotu až přes padesát otázek. Tady jich bývá kolem sta. Cílem testů není někoho dusit, ale zjistit, co člověk vážně umí, takže první otázky jsou takové … no, motivační. Prvních dvacet otázek odpovíte za pět minut a vězte, určitě správně. Když z vás opadne nervozita — Tohle mám na háku — tak přijde na řadu těžký kalibr.

Typy otázek se střídají, ale opakují. Když neznáte odpověď na jednu otázku, nemusí to přeci znamenat, že nezvládáte řešit tenhle typ otázek vůbec. A pokud tenhle typ nezvládáte, naženete body na otázkách stavěných na jiném principu (můj případ). Opravdu dobře vymyšlené.

Nejdůležitější na celém testu Národní srovnávací zkoušky je držet v paměti „technologii“ vyplňování. Na odpověď máte obvykle kolem minuty, takže když cítíte, že ta otázka bude asi potřebovat delší čas, prostě ji přeskočte a věnujte se těm, které lépe zvládnete. Dost lidí nezvládne zodpovědět všechny otázky z testu. Tedy často je nestihne všechny ani přečíst. Příčinou je právě ztrácení času na komplikovaných otázkách. Když vám odpověď zabere čtyři minuty, znamená to, že jste přišli o možnost získat body za další tři otázky.

Ze zkoušek určitě budete mít dobrý pocit. Po hodině a půl odejdete ze třídy a půjdete si dát někam kafe jako já. Nebo poběžíte za rodiči a budete klít, že tak těžké testy jste v životě nedělali, že tam bylo hafo otázek a organizace jak ve vězení (žádný mobil, žádné velké pohyby, žádná komunikace, žádné otázky na organizátory, žádné odcházení na záchod, žádné jídlo…).

Taky můžete jako těch pět písniček porovnávat své odpovědi, protože zadání dostanete domů (odevzdáte jen výsledkový list). Ale porovnávání je spíš jen ztráta času, protože v úterý bude zveřejněn klíč a v pátek výsledky. Při porovnávání můžete třeba znejistět. Ještě vás čeká jedna zkouška.

…

Já jsem tedy vyrazil do Colosea, objednal si prověřený Listopad 2003 (ořechový dort s ovocem) a špatné kafe přebité spoustou mléka, k tomu matonku a účet. Od příchodu do zaplacení to trvalo přesně dvacet sedm minut — štěstí, že mě napadlo objednat si zároveň i účet.

…

Zatímco první testy byly z obecně studijních předpokladů (takže jestli vůbec rozumíte otázce) a dají se připodobnit k testům inteligence střiženým s minimem látky, kterou byste si měli odnést z maturity (mně třeba dělalo potíže rozhodnout se, co je to přirozené číslo), tak druhý test, který jsem dělal, byl už opravdu znalostní.

Ovšem znalostní asi jiným způsobem, než jak vás kdy někdo zkoušel ve škole (pokud nemáte štěstí na některé mě spolužačky, které už s titulem chodí se studentkami na kávu a chlapcům v pubertě motají hlavy svými otevřenými odpověďmi na impertinentní otázky).

Na nejednu otázku ze základů společenských věd jsem jen tipoval. Chce to nastudovat alespoň přehledy středoškolského učiva. Anebo v mém případě jsem se spíš neměl flákat těch sedm let na vejšce.

Spoustu otázek jsem řešil vyřazovací metodou. Tu a tam se mi přihodilo, že jsem vyškrtl dvě a dvě mi zůstaly. Pak je někdy dobré prostě tipnout. Padesát na padesát. Buď získáte bod, nebo ho část ztratíte.

Hlavně se nesmí zmatkovat. Když něco špatně zakřížkujete, dá se to opravit. Ale když se k původní odpovědi chcete vrátit, máte smůlu.

…

Silné povahy a já jsme si dali ještě třetí zkoušku. Pokud nejste dobří sportovci, tak vám to nedoporučuju. Chtěl jsem si původně skočit na něco menšího k jídlu, ale pak to dopadlo tak, že jsem sebou švihnul do trávy hned před školou.

…

Na zkoušku z češtiny se nás přihlásilo šest, přišli jsme čtyři. A pro mě to byl opravdu záhul. Už jsem z literární historie trochu vypadl, takže jsem se chytal jen u jazykovědy, literární teorie a stylistiky. I když tedy musím říci, že úkol: vyberte nejvhodnější titulek jsem si dlouho rozmýšlel, protože mně přišly všechny stejně nevhodné.

…

Po mnoha letech pro mě bylo sedm hodin strávených ve škole (z toho pět hodin u testů) opravdu unavující zkušeností. Ale mám docela dobrý přehled o tom, co jsem zapomněl a co ne. Pro ty, kdo se chystají na přijímací zkoušky na Masarykovu univerzitu do Brna jsou Národní srovnávací zkoušky vlastně šancí navíc. V Brně uznává univerzita NSZ, pokud v nich dopadnete lépe než při samotných přijímačkách. Holt, kdo si ušetří pár stovek, dostane šanci navíc. Je to sociálně nespravedlivé, ale je to tak. Když máte o pár set korun víc, můžete si přikoupit i přípravné testy nebo starší testy ze zkoušek a přijímaček.

Pro ty, kdo se hlásí na jiné školy, to může být jednak zajímavá zkušenost, jednak pár bodů k dobru při přijímačkách.

A pokud se nehlásíte nikam, nemusíte se bát, že byste jako kořeni mezi těmi puberťáky nějak vyčnívali. Oni mají svých starostí dost, a navíc zjistíte, že na každé zkoušce tak jeden dva další „přestárlí“ sedí s vámi. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.