Hledám dívku z autobusu do Brna

Post it v Akropoli

Vpředu seděl Great a vedle něj Radim. Radim vypadá drsně jak nějakej hardcorista z New Yorku. Vyholená lebka, dlouhá bradka, polní uniforma. Když jsme s černým BMW zaparkovali na dohled Akropole, připadal jsem si při vystupovaní z auta jako velkej drsoň.

Vlezli jsme do sálu a já se bál, že jsme si popletli datum. Všude se chichotaly mladičké dívky v odvážně střižených oblečcích, jako by přišly balit chalany na vesnickou diskotéku. Raději jsme si našli místo úplně vzadu u schodů a blízko východu. Minutu poté vedle nás stály tři čtyřicetileté matrony.

Matrony jsem pochopil — kluci z Post it mají křest prvního alba, tak se maminky přišly podívat. Tak to má být. (Pozn.: Pozvat matku na křest své první knihy.). Ale ty dívenky mi nešly na rozum. Ale co, ze schodů byl parádní výhled a Radim působil jako někdo z ochranky, takže jsme měli klid.

Dívenky se záhy vysvětlily. Také často znějící slovenčina už mi nenamáhala mozeček (Co mají Post it společného se Slovenskem?). Jako předkapela vystoupili slovenští Desmod.

Připadá mi to jako dobrý tah. V Praze žije a pracuje hodně Slováků, a ti vyhledávají slovenskou kulturu. Můžete do Prahy přivézt ze slovenska téměř jakoukoli kapelu, a budete mít plno. Stejné dívenky přijdou na Elán jako na Desmody.

Přemýšlím o tom. Desmod je podle všeho asi na Slovensku docela známá kapela. Tři vydané desky, klip v hudební televizi. Kuly má opravdu dokonalý hlas. Karel Gott hadr. Ale měl by asi zpívat spíš rock’n’roll. Úplně ho slyším, jak zpívá For, my darlin', I love you / And I always will.

Nejen mně připadali Desmodi nějak vyměklí, nějak sladcí. Great mě sice stále přesvědčoval, že když chce mít kapela úspěch, tak ji tohle asi potká Podívej na Limp Bizkit, ale nepřesvědčil mě. Bylo to měkký.

Pak si ovšem Radim a Great stoupli každej k jednomu mýmu uchu a začali tvrďácké nasládlé písničky doplňovat svými vokály. Teď to dostalo grády. Chlapci, řekněte si o nahrávku a pořádně jim to zremixujte.

A teraz vám zazpieváme piesničku, ktorá sa volá príznačne: Posledná. Kulymu to ale nějak s ovládáním davu nevyšlo, a tak Radim trpce poznamenal: Já vás chci upozornit, že to bude trvat hodinu. I s přídavkem, který si vynutíte. A tak Desmod odehrál ještě dvě skladby. Poslední uvedl Kuly tak: A táto je od slavnej americkej kapely Bob Marley, volá sa No women no cry a my sme ju malučko zrychlili.

A musím říct, že těch několik prvních taktů, než zase nástroje zpomalily a vypadly z rytmu a než Kuly zase vyměk, byl ten remake nejlepším zážitkem večera.

…

Aha, Post it! Málem bych zapomněl. Post it byli skvělí. Opravdu si smlouvu s BMG zaslouží. Slovenské publikum využilo sponzorské nabídky na panáka zdarma a občas přerušovalo produkci skandováním Slovensko! Slovensko! Vzpomněl jsem si na můj a brauzrův dubnový výlet do Bratislavy a řekl jsem si, že je to asi trest za naše tamní vyvádění.

Když sympatická zrzka Markéta Turková z Noci s Andělem přišla společně s nějakým pořezem, jehož jméno jsem zapomněl, pokřtít cédéčko, publikum dlouho hučelo. Nepomohlo ani rozhození několika sponzorských energy-drinků. A tak se místo kmotřina proslovu pouštělo video, od kterého zase vypadl zvuk. Stejně by přes hučení nebylo nic slyšet.

Za stále trvajícího hučení Markéta polila desku sponzorskou vodkou a pořez sponzorským energy-drinkem a frontman rozhodil do hučícího publika několik triček s přehledem Post it tour 2004. A pak se zase konečně hrálo.

O Postittutech toho opravdu moc nenapíšu. Mám je rád už od doby, kdy začali u nás na Reitknechtce zkoušet. A že už je to hodně let. Málo co mi na nich přijde tak nové, že bych to musel zvěčnit. Už je prostě dobře znám. Great, který s nimi jeden čas hrál, si stěžoval, že Porne zahrál na jeho ibanezku jen jednu písničku Ta má zvuk, co? Nojo, nic jinýho by nebylo slyšet, ale je to nářez. Ta už je slavnější než já.

Přibližně ve chvíli, kdy Kapínovi praskl popruh, pročež si vyžádal křesílko a Čenda zanotoval u stánku na levnou krásu, Radim mě a Greata zkásnul o lístky a šel si na bar vybrat panák zdarma. Našel tam hodně kamarádů a všichni měli lístky.

Pražské klubové koncerty končí kolem desáté, takže jsme Radima zastihli ještě docela ve formě. Great nám oznámil, že je dnes naším řidičem, centrálem zamknul dveře, a poté nás upozornil, že vzhledem k tomu, že vypil jedno pivo, pojede raději pomalu. Radim to kvitoval s radostí a otevřel si okýnko, aby se trochu okysličil. Mě to dost štvalo, ale dveře nechtěly povolit. Navíc vzadu nebylo kam upnout pásy. Po magistrále jsme uháněli rychlostí sedmdesát za hodinu.

…

Když jsme konečně dojeli na Pankrác a přesvědčili se, že tramvaj kolem bavoráka bezpečně zaparkovaného u jízdní dráhy projede, vydali jsme se na půlhodinovou procházku kolem Jezerky a Květnice na náměstí Bří. Synků do Westu. Posmutněle jsem si objednal oříškový dort, kafe a matonku a snažil se pohledem očí dlouhovlasé servírce nedat najevo, jak mě mrzí, že dnes nemá službu Lucie. Ale přepočítal jsem se. Po pár minutách se Lucie vylíhla odkudsi ze zákulisí a pro mě vysvitlo slunce. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.