Hledám dívku z autobusu do Brna

Čas přivést na svět dítě

Měl bych do deníčku psát svoje postřehy ke článkům v novinách? Neměl, že. Nebo jak to je. Prostě až dnes jsem si konečně udělal čas na přečtení sobotních novin (to víte, resty).

Byl tam článek o lidech, kteří odkládají sňatky. Tedy, v celém dvoustránkovém článku o tom byl jen odstavec a stejně nevím, co nového by k tomu mohli napsat. Ale docela mě překvapilo, jak Vladimír Kučera a Slavomil Hubálek hodnotí odsouvání prvního pohlavního styku a plození dětí.

Slavomil Hubálek říká: Budu trochu sarkastický, ale možná, že by si ti rozumní mladí měli občas také při své poučené a plánované souloži připomenout, že první věta, kterou Bůh oslovil člověka, byla ‚Milujte se a množte se!‘

O co tomu chlapovi vlastně jde? Neznám nikoho, kdo by nechtěl mít děti. (No, kromě Denisy, ale ta tu teď neni.) Holky kolem třiceti dělaj psí kusy, aby mohly otěhotnět ještě v termínu. U kluků to sice není tak vyhrocené, ale jak se tak koukám kolem sebe, aspoň jednoho sviště nebo dva brzy po sobě by rád učil fotbal skoro každej.

Jenže co znám svoje vrstevníky, kteří si pořídili děti dřív než je teď zvykem, tak z většiny z nich jsou sociální případy. Holky jsou z velký části rozvedený. Ti, kterým to spolu vydrželo se museli nastěhovat k rodičům, kteří jim pořád finančně vypomáhají. Mnohdy jsou oba nezaměstnaní.

Spolužačka, když jsem ji včera potkal zase s bubnem, se červenala a přiznala, že se museli odstěhovat na vesnici, aby měli aspoň zahrádku a slepice, a ona stejně už čeká třetí dítě, protože se jí nepodařilo najít se dvěma dětma práci a už jí bude končit mateřská.

Naopak moji kamarádi, kteří si rodinný život naplánovali až k té blížící se třicítce, ti většinou mají školu, znají jazyky, jsou zcestovalí, mají vybudované profesní kontakty, platí si hypotéku a leasing na auto, které už rovnou kupovali větší, aby se jim do něj vešli mladí svišťové.

No, dobře, to jsem to přikrášlil. Ale většinou ti lidé už počínají děti s tím, že vědí, co chtějí, a jsou taky připravení (v rámci možností). Že těm lidem je kolem třiceti a někdy i víc? To je pravda. Jinak to asi nejde, pokud se nechcete propadnout do absolutní chudoby a připravit o důstojnej život sebe i své potomky.

Časy se mění, pane doktore.

…

Brauzr nakouknul do deníčku a neodpustil si připomínku, že už to tady není taková legrace. Jenže, milý brauzre, když se nic zajímavého neděje, není co zajímavého zapsat. Zjištění, že žijeme nezajímavé životy, je sice kruté, ale nutné.

Další možností je, že se snažím Webskýho přesvědčit, že o nic nepřichází, když ho s sebou nikam neberu, nebo se možná snažím nudnými historkami bez pointy odradit lidi, jichž mi do deníčku leze čímdál víc. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.