Hledám dívku z autobusu do Brna

Zmrzlinová dieta

Medvěd včera na moji poznámku o tom, že mu hučí nohy, kontroval tím, že Singr by potřeboval do vany. Uznávám, že se Singr nemyl, ani nepamatuju. No, dobře, před spaním jsem ho postavil do vany, osprchoval, šampónem umyl, a dokonce jsem mu zastřihl obočí, vousy a chlupy na podbřišku i leckde jinde.

Singr mě zaskočil svou odevzdaností. Dřív se mi snažil z vany uprchou. Byly to takové komické momenty, kdy se přede mnou snižl schovat u mne. Abyste rozuměli, Singr k ostatním obyvatelům obydlí mnoho nepřilnul, a tak se ke mně chodí schovat pokaždé, když cítí, že mu někdo činí příkoří. Například, když mu chci vyviklat klíště, nastříkat repelentem, zkrátit srst a podobně.

Tentokrát ne. Dokonce jsem riskoval, nechal ho stát ve vaně samotného a odešel si do kuchyně pro nůžky. Neutekl. Čekal.

Mimochodem, ve které místnosti míváte nůžky?

Za Singrovým klidem se ale skrývala zlotřilost, již jsem mohl předpokládat. Asi už věděl, že se přede mnou nemá ke komu schovat, a věděl, že by ho sprcha a stříhání neminula, tak si zatímco jsem ho chválil za rozumnost, připravoval odplatu.

Jen co jsem ho pustil z koupelny, vletěl na mé rozestlané lože a žádně je zaneřádil.

Povlíknu až ráno.

…

Medvěd drží zmrzlinovou dietu. Přiznal se k tomu, když jsem na něj řval cosi o tom, že když je ze čtyř dětí, měl by se přeci umět dělit. Ještě včera jsem na vlastní voči viděl v mrazáku dva polárkáče. Když jsem dneska v největším parnu naporcoval ananas, nebylo v mrazáku po zmrzlině ani památky.

…

Brauzr mě schválně provokuje. Volal mi z Portheimky, že tam mají zakázané ovoce. Vy to neznáte? To je Hoegaarden. Sakra. A že prý má zrovna směnu ta hezká servírka. A že když se v těch nových hrníčkách zalije to hnusný kafe galonem mlíka, není skoro poznat, že je to Alfredo.

…

Do toho mi Beladona posílá tak nadšené a radostné kátézetky, že jsem vážně musel přemýšlet, jestli se raduju s ní, závidím jí, nesnášim ji, nebo co vlastně. Tedy musel jsem nad tím přemýšlet jen při odpovídání, protože mě nejdřív napadlo jen: No konečně, to to trvalo, což by jistě neocenila.

Radoval jsem se s ní … sobecky kvůli sobě … nám.

…

Řeknu ti, milý deníčku, jednat s nakladatelskými redaktory, to je někdy o nervy. Vím, co je normostrana, znám autorský arch, jsem zvyklý rozsah počítat na tisíce znaků i na kilobajty, ale s mírou stránek ve Wordu si opravdu nevím rady.

Ale kniha vyjde. Až ji dopíšu, tak vyjde. Nezbohatnu na ní, neproslavím se, ale budu mít knihu.

…

U pana Václava už nehraje televize. Když jsme tam dneska zavítali s Great Cornholiem, nebyl tam pan Václav, Pavel nestál za pípou, ale seděl u štampgastenského stolu a u baru se šmrdlala paní Olinka. Alespoň jsme dostali pivo na míru, protože Pavel nám schválně dává podmíráky, aby nás naštval.

Cornholio plánuje velký projekt. Tak jsem mu slíbil, že mu na něj přispěju litrem. Myslím, že projekty financované přáteli, příbuznými a blázny jsou ty nejsympatičtější.

…

A víte co? Dneska je moc krásný den a já celý den přetékám láskou. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.