Hledám dívku z autobusu do Brna

Ráz na ráz

Včera ráno jsem v poštovní schránce našel nabídku práce. Splňovala obě podmínky:

1. Na vizitce musím mít slovo ředitel.
2. Kancelář musí být na trase tramvaje číslo 11.

Takže jsem odpoledne ve dvou větách odepsal, že mě to zajímá, večer jsem si po telefonu domluvil schůzku z částí představenstva a dnes po obědě jsem na pohovoru pochopil, že ten, kdo si vybírá, jsem já. Takže jsem udělal první ředitelské rozhodnutí a nabídku přijal.

Slibuju, že se nezměním. Jdu si koupit permanentku na squash.

Mimochodem, potřebuju do kanceláře vertikální žaluzie. Brauzr říká, že mám napsat do deníčku, třeba se někdo ozve. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.