Hledám dívku z autobusu do Brna

Sova bez Sovy

Fotbálek prostě hrát neumím. Cestou z banky jsem rezervoval stůl v Barettě, kde pořádáme takovou Sovu v Nuslích. Teď už bez Marka, ale o to častěji. Žádné velké srocení jako dřív, pěkně v rodinném kruhu.

Přemýšlel jsem, jestli opravdu jen každý pátý Čech má problémy s nadváhou. Hmm, asi to tak bude. Sedělo nás u stolu sedm, tři z nás tlustí. Ale opravdu to nevypadalo, že by někdo s tou nadváhou měl problém.

Karmi se snesl u stolu s brauzrem. Brauzr mi dneska psal, že se snažil chovat jako džentlas. Mno, říkal jsem si, že je asi nemocnej. Skoro žádný vtipy neříkal, nikoho o ničem nepřesvědčoval, nepoužíval osobní slovník… Nebyl to prostě on.

Sešlost se opravdu vydařila. Webský nemluvil o telefonních hrách, Jirka příliš nemachroval s pédéáčkem, noname2 nebyl zachmuřenej z pracovních problémů, Machal byl Machalem jak se patří, Karmi neterorizoval všechny flešem a já nikomu nevnucoval, že jsem ředitel. Na zahrádce pod lampou už bylo léto.

V Barettě nemají kafe, tak jsem si dal Alfredo. Brauzr řekl, že pak někam na kafe musíme zajít. Už jsme nešli. Asi už jsem opravdu dospělý. Jinak si nedovedu představit, že jsem jel domů už v půl jedné. Obvykle to dopadá hůř. A také relativně za střízliva. Půllitr vína a dvě piva za pět hodin, to je prd.

Cestou na večeři jsem chtěl napsat Beladoně, jestli už má svůj stříbrnej notýsek. Ale pak jsem si uvědomil, že v sedm asi ještě těžko. A později? Vzpomněl jsem si, ale chtěl jsem ještě chvilku v sobě udržet tu zvědavost. Podívám se na ten šperk až doma. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.