Hledám dívku z autobusu do Brna

Ó Jůlie

Zatímco to včera po návratu od doktora vypadalo, že je Julča už v pořádku a dnešní injekce měla být jen pro jistotu, po návratu od doktora ztěžka oddychoval, byl malátnej a nedůvěřivej k okolí.

Před chvílí jsem Medvědovi zavolal taxika a jedou na veterinu znovu. Něco mi to připomíná.

…

Po půl hodině už jsem nevydržel sezení na zadku a zavolal Medvědovi, co s Julčou je. Uff, oddechl jsem si. Jen horečka. Tedy, jen 42,5 °C. Pak nemá být malátnej.

Dostal další injekci, zavolal jsem mu odvoz zase domů, a teď tady už dvakrát dostal pronmluvení do duše, že nemá prohánět Pištu, Piráta a Klaudii, že nemocní koucouři mají hlavně odpočívat.

Ale vysvětlujte někomu, kdo ještě před hodinou umíral, že se nesmí radovat ze života.

…

Medvěd na mě zíral: Jaks věděl, že to bude stát kilo? podával mi zbytek peněz a účet z taxika. Já se za kilo taxikem nedostanu ani ani… Matka, která jela taxikem z veteriny s Julčou, Medvědem a Týnou taky, na mě uhodila: Jakýho taxikas‘ to volal? Já za tyhle peníze jezdím s nákupem ze samošky. Holt my metrosexuálové, no. Normálně jsem zavolal na ten nejprovařenější dispečink. Tak jsem jim dal číslo na áčka; dobře se pamatuje: 14014.

Nejsem tak bohatej, abych mohl jezdit levnými taxiky. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.