Hledám dívku z autobusu do Brna

Miluška

Ahoj, =M=, nepůjdeš ven? Já se musím učit na absolutorium, některá děvčata mají docela zvláštní důvody, proč si na vás vzpomenou. Fajn, tak si chce odpočinout od učení a já ji rád uvidím. Navrhnul jsem Milušce kafe, ale v tom vedru jsme chtěli někam na zahrádku.

Skončili jsme v pankráckém Centrálním parku u České televize v kavárně Na půl cesty. Cestou mi volal brauzr: Tak jsem byl v úplně skvělý kavárně a chtěl jsem ti říct, že tam budeme chodit. Ale mají tam Ségrafrédo. Jinými slovy, zavolal jen tak, abych ho slyšel. Možná chtěl jenom někomu zavolat před svou milou.

Pak mi volal brauzr ještě jednou, aby mi řekl, že na Andělovi mu přinesli Illy v hrnku smrdícím hadrem. Ptal se čím to je, že se to stává jen jemu, a tak jsem si vzpomnel, jak to vysvětluje Karmi: Už vím, čím to je: ksichtem.

Když se Miluška ztratila v útrobách kavárny pro další objednávku, zavolal jsem prozměnu já brauzrovi: Maj tady Burghof. Neměl slov.

…

Jen pro pořádek: Ano, brauzre, Beladona Milušku zná (z fotek) a odcházel jsem od Milušky sice ve dvě v noci, leč stále jako nepolíbený a nepošahaný panic. Ale večeře mi chutnala. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.