Hledám dívku z autobusu do Brna

Miss mokrá trička

Ano, ano, říkali mi, že bude pršet, ale když už jsem si připravil na ráno ty světlé kalhoty a košili s krátkým rukávem, tak přeci nebudu trapčit s deštníkem. Z domova na autobus, z autobusu na metro, z metra na tramvaj, z tramvaje do kavárny a tak dále a tak dále — pointou je, že jsem si myslel, že to proběhnu.

Mířil jsem na snídani do Louvre. Snídaně v kavárně prostě patří k tomu, že jsem metrosexuál (i když jen umírněný), a když jsem teď ředitel, tak musím snídat v centru. Ale však já lidi přesvědčím, že snídaně se dají dělat i na trase tramvaje číslo 11.

Cestou ze snídaně jsem zavolal brauzrovi a prošli jsme se po Florenci a říkali si, že když lije jak z konve a my tam chodíme jak dva vocasové bez deštníku, je to celkem vpořádku, ale vždycky jsme si mysleli, že písničky nosejí v kabelkách deštníky. A ono prd, takže centrum Prahy vypadalo jak promenáda soutěže miss mokré tričko.

Zastyděl jsem se. Kdyby tričko zmoklo na mně, nemám čím ostatním zpříjemnit den. Asi podstoupím nějakou plastickou operaci, která mi dodá hrudní a pažní svalstvo. Alespoň v náznacích. A kdybych mohl mít takové ty čtverečky ze svalů na břiše, vůbec bych se nestyděl. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.