Hledám dívku z autobusu do Brna

Obsluhoval jsem anglického krále

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. Když na zfilmování své oblíbené knihy čekáte tak dlouho, nemůže to skončit než jako v okřídlené Cimrmanově větě Po dlouhém očekávání nastává zasloužené zklamání.

Do kina jsme dorazili právě v okamžiku, kdy za Janem Dítětem práskly dvéře opouštěného vězení. Usadili jsme se vedle páru, který spojil návštěvu kina s hostinou, a na plátně se objevil obličej Oldřicha Kaisera.

Zdaleka ne všechny příhody a postavy se do filmu vešly, říká Mirka Spáčilová v šetrné recenzi. Já vidím scénář Jiřího Menzela o poznání kritičtěji. Za všechny snad scénku, kde obchodník Walden (Marián Labuda) předvádí kráječ salámů. Zatímco Menzel se soustředí na repliku o zboží firmy jménem Katolická církev a nechá Labudu pitvořit se při krájení, smysl téhle scénky v knize vidím spíše v tom, že kráječ dělal tak tenké plátky, že zákazník měl pocit, že má před sebou hromadu salámu, i když ho hospodský vzal na hůl. A proto byl Walden bohatým a vlivným člověkem, že vždycky věděl, co kupovat a co prodávat. Ne proto, že by byl dovedným řečníkem s vyvinutou mimikou.

Madlence se nelíbil bulharský herec Ivan Barnev, protože prý snaživě kulí oči. A tohle je nejspíš označení, které se hezky hodí na celý film. Hrabal napsal knihu Obsluhoval jsem anglického krále jako poetické povídání o člověku malém vzrůstem i povahou a naivním i podle jména Dítě, kde na pozadí můžeme sledovat zvraty velkých dějin. Zato Menzel na plátno vypustil prázdný doslovně trapný blábol, kde jsou velké dějiny doprovázené vtipnými příhodami. Film, který může fungovat leda jako katalog středoevropských hereckých hvězd.

Všichni chválí Oldřicha Kaisera, leč mně zůstává trnem v oku poslední scéna, kde si střihl reklamu na Pilsner Urquell. O poznání lepší dojem na mně udělala Julia Jentsch v roli učitelky Lízy.

Jinak je tahle groteska spíše průměrným filmem, na který nejspíš budou chodit puberťáci, protože se v něm pohybuje bezpočet hezkých nahých dívek (i když od jiskřivé erotiky přechází spíš ve stařeckou skoptofilii), a Hrabalovi čtenáři tuhle Menzelovu adaptaci nejspíš jentak přejdou a půjdou se podívat raději na nějaké z těch starších. Stačí vám to? Tím dneska končím. ¶