Hledám dívku z autobusu do Brna

Krteček a volby

Čím to, že mimopražští vždycky považují za samozřejmé, že bez mrknutí omluvím jejich zpoždění, kdežto ode mě se očekává dochvilnost. Krtečkovi, který si mě tentokrát vyžádal v sobotu v půl osmé ráno do kanceláře, jsem se s rozpačitým úsměvem na tváři omluvil za své desetiminutové zpoždění. Poznámku o tom, že na první schůzku dojel o hodinu později a pracovat slíbil v týdnu, nikoli o víkendu, jsem si nechal pro sebe. Příště ho bez milosti seřvu, protože vím, že v týdnu jistojistě přijede pozdě.

Odjistil jsem alarm a odevzdal krtečkovi svoje poslední klíče. Ty druhé si přál uložit vedle ve vchodě do obchodu, kde mu jsou samozřejmě mimo pracovní dni k ničemu. Domluvili jsme se ještě, že mi zavolá asi hodinu před odjezdem, abych si mohl vzít klíče zpět a pustit alarm.

…

Cestou do Michle jsem si prošel v tramvaji volební lístky. Hmm, proč nemám ve volbách žádného favorita?

Ve volební místnosti jsem byl v sobotu ráno první. Á, pan =M= je ale nedočkavý volič. Jste ani dospat nemohl, že. Mě to taky vždycky strašně nabudí. Ta možnost vyjádřit se, ovlivnit… předseda volební komise kecal, ale mám mu tvrdit, že jdu z práce, kde jsem šaškoval kvůli řemesníkům? Letos jsem poprvé dal hlas tak, aby nepropadl. A mám z toho docela radost.

Po tomhle mimomísném uvítání mě pak bránili využít voloební právo, když se dohadovali, jestli jako průkaz totožnosti stačí pas. Proboha, všichni mě tam znaj už dvě desítky let osobně. Držel jsem ústa za zuby a četl si. Nemusím se s nimi přeci hádat o něčem, o čem stejně vím, že mám pravdu. Když už nevěděli jak dál, vytáhnul jsem z obálky návod k použití, kde se psalo, že pas dokonce nemusí být ani český.

…

Tos tam nechal toho řemesníka o samotě? To tě natáhne, matka má zkušenosti s divokým kapitalismem. Na moje upozornění, že pánové si účtují sto padesát korun za hodinu a že to nebude tak drsný, kontrovala: Oni jsou dva? To tam budou do čtyř.

…

Ve tři odpoledne. Tak my už jsme hotoví a jedem domů. Ha, jakto, přeci jsme se domluvili jinak. Tak já vám nechám klíče v Rumunský, tam je ostraha objektu, zazvoňte si a nashle. A sakra, tak to už mám druhý klíče někde v cizim domě. Zavolám v pondělí, domluvíme se, jak s fakturou. Jen upřímný obdiv k manuálně zručným lidem mi zabránil, abych krtečkovi řekl něco od plic. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.