Hledám dívku z autobusu do Brna

Budiž světlo II.

A teď koukám, že je nějak nakřivo, říká Madlenka a ukazuje na šetřivou žárovku v lustru po Brauzrovi v našem obýváku. Byli u nás právě na návštěvě její rodičové, a tak jsem se zvedl, že se podívám. Rozpadla se jí objímka. Fakt, vzal jsem lustr do ruky (visí dva metry od země, takže dosáhnu) a zůstala mi v ruce jen hromádka umělohmotných střepů.

Loni v únoru jsme podnikli výpravu do Tesca. Reklamovali jsme žárovku. Nejspíš jsme byli v celé historii úplně první, ale dostali jsme novou. Zase stejnou.

Asi ten plast nevydržel žár, říká Madin tatínek, a já se jen divím, že šetřivá žárovka dělá nějaký žár: To asi od startéru, říkám chytře, aby si Madlenku hned nesbalili s sebou a neodvezli i s doneseným štrůdlem zpátky do Zatáčky.

Když Madlenčini rodiče odešli:

=M=

Asi by ještě svítila, jenom by z toho koukaly ty dráty.

Mady

No, to jistě. Koukej si vyhodit pojistky a vyšroubuj to.

=M=

Prosimtě, půjdu vyhazovat pojistky.

(Ale šel jsem a na šroubování jsem si přinesl z kuchyně chňapku…)

…abych byl izolovanej, chápeš.

Mady

Džísys, a když to bylo pod proudem, tos na to sahal rukou.

=M=

Nojo, to jsem věděl, že když je vypnutej vypínač, nemůže se mi nic stát. Paks mě ale vyděsila a teď se bojim, že tam nějakej proud zůstal. Třeba statickej.

(Co já vim, z čeho ty šetřivý žárovky jsou.)

Mady

Hmm, a tos minulej tejden vyhodil tu krabičku od žárovky i s účtem.

=M=

Když vydržela rok…

Eurolite už prostě ne. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.