Hledám dívku z autobusu do Brna

Šaty dělaj ředitele

Sice jsem sliboval, že se nezměním, ale něco jsem přeci trochu změnil. Zjistil jsem, že problém s řemeslníky je možná daný mým oblečením. Když jednáte s ředitelem, potřebujete mít slavnostní pocit. Takže jsem udělal chybu, když jsem na setkání s krtečkem přišel v kraťasech, tričku a sandálech. Dokonce ani plátěné kalhoty a kostkovaná košile se nesetkaly s respektem. Dnes jsem poprvé přišel do práce v obleku. A pro jistotu rovnou v černém.

Změna dreskódu opravdu zafungovala. Správce domu už se neptal, zda mám podpisové právo, a elektrikáři, kteří si přistavili plošinu k mému oknu, aby sousední firmě oprášili neon, byli slušnost sama. Podobně to zafungovalo také na síťaře, který mi přišel natáhnout ethernetový kabel. Správce mě nevolal k sobě do kanceláře, ale dvakrát za mnou vyběhl do druhého patra a omlouval se, že ruší. V obleku jsem se v zaprášené kanceláři necítil zrovna dobře, a tak jsem správce hned poprosil o kontakt na firmu, co uklízí chodby.

Je to zlé. Myslel jsem si, že oblek budu mít v práci pověšený na ramínku ve skříni a budu se do něj převlékat jen při jednáních. Teď to spíš vypadá, že si do skříně hodím šortky a tričko a budu se do nich převlékat, až půjdu s kamarády na oběd.

Jen si proboha nemyslete, že nemám obleky rád. Naopak, cítím se v nich dobře, ale v posledních letech formální oblečení lekalo jak moje kolegy, tak lidi, se kterými jsem přicházel pracovně do kontaktu. Soubor triček s krátkým rukávem jsem si pořídil teprve nedávno. Teď už se těším jak malej Jarda, až si budu moci jít vybrat nové košile. ¶