Hledám dívku z autobusu do Brna

Doběhnutý

Ranní běhání je překvapivě příjemnější, než jsem se obával. Asi to bylo tím, že jsem si v polovině cesty na dvě hodiny odpočinul u čaje. Adbar doběhl do Michle docela rychle, za necelých deset minut. Cesta k Adbarovi do Nuslí mi ale dala zabrat.

Už u magistrály jsem sotva popadal dech. Možná jsme neměli dělat siláky a měli jsme při běhu raději mlčet a soustředit se na náááádech a výýýýdeeeechhhh. Pomalou chůzí jsme se pak přesunuli na Reitknechtku a chrabře doběhli těch posledních dvě stě metrů.

Zpátky už to bylo jednodušší. Po překonání stoupání z Ochozu na Reitknechtku je to už jen z kopce a po rovince. Doběhl jsem domů na jediný zátah. Čas jsem neměřil. Běžel jsem opravdu pomalu, pro mě je důležitější, že to uběhnu bez zastavení, než nějaká rychlost.

Jen mě mrzí, že jsem cestou nepotkal žádného známého. Copak běhám kvůli sobě?! ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.