Hledám dívku z autobusu do Brna

Dohobitováno … prozatím

Tak jsem to dočetl, Zuzu. Ano, po čtvrt roce ti mohu konečně vrátit Hobita. Tohle opravdu není literatura pro mě. Příběhy o dracích jsem nikdy zvlášť nechápal. Vždycky mě na nich zajímalo jen, jak lidé na draky přišli. Kde se vzala představa podoby draka? Ano, ano, literární antropolog se ve mně nezapře.

A jestli něco nesnáším, jsou to dobrácky vyprávěné příběhy s výchovným podtextem. Například tahle věta pronesená v závěru knihy neohroženým Bardem:

Kromě toho bohatí mohou projevit soucit nezávislý na právním nároku a smilovat se nad potřebnými, kteří se k nim zachovali přátelsky, dokud sami dnešní boháči byli v nouzi.

Další z věcí, které neumím přijmout je dědíčné právo na celá území, na nadvládu a majetek. Ale to se třeba časem změní. Možná zase budu za levičáka, ale pořád věřím, že bohatství má sloužit pro dobro společnosti, ne pro osobní slávu. Ovšem nejsem žádný komundíra, a trvám na tom, ať každý naloží s tím, co vytvořil, podle vlastního uvážení.

Uff, ale dost politiky. Nejvíc mě zarazilo, že knihu přeložil František Vrba už v roce mého narození, a přesto ještě v dotisku třetího vydání z roku 1997 najdete každou chvíli nějaký překlep, chybu v čárkách nebo hrubku. Jestli je to kniha pro děti, tím spíš mě to mrzí.

A ty říkanky nejsou jen dětinské, nejsou jen kostrbaté a neobratné, ale i dost nablblé.

Ale jinak za půjčení knihy děkuji, Zuzu. Potřebuju si nějak doplnit základní vzdělání, zvlášť jestli někdy budu opravdu literaturu učit. A teď už se vrhnu na toho Pána prstenů. Pak hned popřemýšlím, jakou knihu ze své knihovničky ti půjčím. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.